Přibylo sebevražd dětí, psychiku zhoršil covid i odpudivá kampaň, říká zmocněnkyně
"Potřebujeme systém včasné pomoci, aby drobnější problémy dětí neskončily velkým požárem," říká Klára Laurenčíková.
Publikováno: 13.2.2023
Často slyšíme, že stav psychologické pomoci dětem, ale i dospělým je v Česku špatný. Jak byste ho popsala vy?
Myslím, že se nám některé věci daří zlepšovat, ale uznávám, že situace je přesto špatná.
V čem vidíte hlavní příčinu tohoto stavu?
Pohybuji se v tématu ochrany práv ohrožených dětí a rodin 25 let. A celou tu dobu jsme strašně bojovali o to, aby pro politiky a vlády bylo téma jednou z priorit. Aby se například sjednotil roztříštěný systém pomoci a aby se sjednotil systém včasné pomoci a prevence.
Skutečně byl postoj politiků takový?
Bohužel jsme se za ta léta posunuli velmi málo, protože podpora politické reprezentace nebyla dostatečná. Do toho přišly dva roky s covidem, kdy jsme měli nejdéle uzavřené školy z celé Evropy, i když jsme jako experti bili na poplach. Jinde měly děti velkou ochranu, u nás na ně naopak byly uplatňovány vládní restrikce nebývale široce a ještě k tomu na dlouhou dobu.
Takže se situace ještě zhoršila?
Mnoho dětí tehdy trávilo izolaci ve velmi nestabilních a těžkých podmínkách. Došlo k rozvoji domácího násilí, řada rodin byla v opravdu velkém stresu z důvodu výpadku v příjmech. A každý dlouhodobý rodičovský stres se odráží na psychice dětí. Dva roky s covidem tak velmi významně zhoršily duševní zdraví dětí, takže přibylo dětského sebevražedného chování i dokonaných sebevražd.
Následně přišla válka na Ukrajině, což také přispívá k destabilizaci dětské psychiky. Do toho jsme v posledních týdnech sledovali naprosto odpudivou prezidentskou kampaň, která děti a seniory i další zranitelné skupiny strašila mobilizací. Opět tak přibylo stresu, úzkostí a strachu z budoucnosti.
Vidíme v tomto všem nějakou naději?
Situace vážná je, ale rozhodně máme naději, že bude lépe. Pokud spojíme síly jako například ministerstvo práce a sociálních věcí, ministerstvo školství a ministerstvo zdravotnictví, využijeme služby, které v poslední době vyrostly v terénu, posílíme vzdělávání učitelů v oblasti duševního zdraví, posílíme spolupráci školských, sociálních, zdravotních služeb a rozvineme různé služby, jako jsou týmy duševního zdraví, které podporují školy, děti a rodiny, tak určitě najdeme ze současné situace východisko. Jestliže to bude prioritou.
Pomáhá i padesátka komunitních týmů
Co byste v současnosti doporučila těm, kteří shání psychiatrickou pomoc, a naráží na to, že musí čekat na objednání týdny i měsíce?
Ráda bych upozornila, že jsme vytvořili metodický portál Opatrujte.se, který funguje pod Národním ústavem duševního zdraví. Na tomto portálu najdou zájemci mimo jiné standardizované testy, které se běžně používají pro screening problémů v oblasti duševního zdraví. Pokud se lidé necítí dobře, můžou si udělat test, ze kterého poznají, jestli je jejich stav opravdu vážný a potřebují odbornou pomoc. Samozřejmě na této adrese najdou také potřebné kontakty. Informace jsou i v ukrajinštině.
Zmínila jste se o terénní pomoci, kterou mohou lidé využívat. Kolik takových týmů je?
Díky probíhající reformě péče o duševní zdraví a evropským fondům vyrostlo za poslední tři roky 50 komunitních týmů na podporu duševního zdraví. Z toho je 33 Center duševního zdraví na podporu duševního zdraví pro dospělé, tři dětská v Praze, středních Čechách a při ostravské nemocnici a tři centra jsou určena pro adiktologické pacienty, kteří mají duševní onemocnění a k tomu závislostní chování. Kromě toho existují ambulance s rozšířenou psychiatrickou péčí, ve kterých spolupracuje psychiatr, psycholog a zdravotní sestra. Taková ambulance může vyjet do rodiny a provést rychlou podporu přímo v domácím prostředí.
Takže byste lidem v případě nutnosti doporučila obrátit se na některý z komunitních týmů?
Důležité je, aby lidé věděli, že tyto komunitní týmy existují. Stejně jako další psychiatrické ambulantní služby, které jsou ze zákona povinné poskytnout neodkladnou zdravotní péči všem, kdo ji potřebují. Je také skvělé, že v komunitním týmu působí sociální pracovník a zdravotní sestra a v případě dětí také speciální pedagog a rodinný terapeut. Problémy, z nichž se hledají východiska, je často možné řešit jen díky spolupráci více odborníků, kteří pracují s nemocným člověkem jako tým.
Důležité je i to, že tým může přijet do prostředí, kde se nemocný člověk pohybuje, můžou jeho stav konzultovat například s učitelkou, asistentkou nebo školní psycholožkou tak, aby nebyla třeba nutná hospitalizace. Tyto týmy fungují i jako podpora pro děti, které byly hospitalizovány a po propuštění potřebují doprovázení a další pomoc.
Všiml jsem si, že kromě komunitních týmů existují v některých místech ještě týmy duševního zdraví, například na Kutnohorsku. O co přesně jde?
Z tohoto mám velkou radost. Týmy se nám podařilo vytvořit díky penězům z norských fondů. Jde o týmy nižšího řádu, které vznikly nejen na Kutnohorsku, ale ještě i ve Zruči nad Sázavou a také na Pardubicku. V týmech je jako supervizor na malý úvazek psychiatr, ale jinak je součástí týmu speciální pedagog, sociální pracovník a psycholog ve zdravotnictví. Tyto týmy podporují primárně školy, aby uměly pracovat s dětmi, které mají problémy se svým chováním a je potřeba zjistit a porozumět tomu, co je spouštěčem takového chování. Často zjišťujeme, že problémové chování dětí ve škole souvisí s něčím hlubším v rodině nebo se školním prostředím.
Ještě byste měla nějakou radu pro rodiče či děti, na koho se můžou obrátit?
Samozřejmě existují také telefonické krizové linky a chatové poradny, spousta dětí i dospělých raději využívá chat nebo telefon. Ale stejně jako u předešlých věcí je důležité dávat lidem ještě více vědět, že takové možnosti existují. Mnozí lidé rovněž nevědí, že z fondu prevence VZP můžou čerpat finanční příspěvek 500 korun na jedno sezení v rámci programu dostupnosti psychosociální podpory. A těchto sezení může být až deset. Pomoc lidem poskytují psychoterapeuti, kteří jsou propojeni s VZP a jsou registrovaní pod Českou asociací pro psychoterapii. V Česku je tato síť poměrně široká, bohužel se o ní pořád dost neví.
Musíme umět řešit už "malé požáry"
Na čem pracujete nyní, co by mělo přinést zásadnější zlepšení?
Z dlouhodobého hlediska je nejdůležitější, abychom u nás sjednotili roztříštěný systém péče o ohrožené děti. Příliš často se děti dostávají do ústavní péče, protože nemáme například dobře ošetřenou identifikaci ohrožených rodin.
Takže byste chtěla, aby bylo možné zjistit problémy u dětí ještě předtím, než naberou vážnější podobu?
Je to tak. Kdybych to porovnala s požárem, tak u nás každý druhý původně drobný požár přeroste ve velký oheň. Teprve potom si ho všimneme a snažíme se okamžitě vyslat pomoc, ale buď přijíždíme pozdě, nebo musíme vyvinout velké úsilí, abychom požár uhasili. Vznikne přitom spousta škod, které nejde už nijak zpětně nahradit.
Co s tím?
Potřebujeme, aby fungoval systém včasné preventivní pomoci, který napomůže tomu, že co nejméně rodin zůstane ve velkých a dlouhodobých krizích. Musíme umět lokalizovat už "malé požáry", které jsou snadněji řešitelné a nenapáchají zdaleka tak velké škody. Chtěla bych se zasloužit o to, aby se tento systém pomoci ohroženým dětem a rodinám zefektivnil a sjednotil.
Podaří se to?
Věřím, že ano. Dohodli jsme se na tom s ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou, který deklaroval, že pomůže s přijetím potřebných legislativních změn tak, aby byla posílena právě prevence. V rámci toho se má změnit i role orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Jejich pracovníci by pomáhali dětem a rodinám a zároveň by manažerovali školské, sociální a zdravotní služby pro podporu dětí. Proto ministerstvo práce a sociálních věcí chystá komplexní legislativní změnu, která bude obsahovat posílení prevence a zajištění včasné podpory. Je toho ale ještě více, na čem pracujeme.
Co dalšího by tedy mělo dětem pomoci?
Velmi důležitý bude vznik dětského ombudsmana. Jsem velmi ráda, že příslušná pracovní skupina se na svém jednání shodla na jeho vzniku i na základních parametrech příslušného zákona. Musíme náš systém postupně vypracovat tak, aby žádné dítě nemuselo vyrůstat mimo svou rodinu. Pokud budou v rodinách problémy například s týráním dětí, tak abychom jim dokázali včas pomoci. Samozřejmě, v některých případech bude nutné, aby děti byly mimo rodinu, ale bylo by ideální, aby byly například v širší rodině nebo v náhradní rodině. A pokud už budou muset být děti hospitalizované, tak aby to bylo co nejkratší dobu a dostalo se jim co nejlepší péče.