Přijeli jste na Stalinův pohřeb? Postřílíme vás! Dejvické divadlo uvádí grotesku, ze které mrazí
Publikováno: 9.3.2024
RECENZE / První tajemník ÚV KSSS Nikita Sergejevič Chruščov (1894–1971) bušící zutou botou do řečnického pultu při projevu ve Valném shromáždění OSN 12. října 1960, to je ikonická vzpomínka každého pamětníka. Ve hře Dejvického divadla Ztratili jsme Stalina (premiéra 3. a 5. března) je stejná situace přenesena do březnových dnů roku 1953, kdy zemřel Stalin a kolem jeho smrti se rozpoutal servilní i hrůzně vražedný zápas o jeho nástupnictví. Dodnes se neví, jak to vlastně s tou botou bylo, v divadelní inscenaci slouží však epizoda jako výstižná metafora situace, kdy o moc soupeří kohorta primitivů, slabochů, notorických opilců a masových vrahů. Chruščov jako ten, kdo v roce 1956 odhalil na XX. sjezdu KSSS Stalinovy zločiny, slul mezi nimi pro historii ještě tou nejlepší pověstí. Tu však inscenace nemilosrdně demaskuje, když ho ukazuje nejen jako přímého podílníka na stalinistickém teroru, ale především jako jen zdatnějšího intrikána mezi ostatními uchazeči o moc. Nas mnogo Kdo by ovšem čekal analytické historické drama, měl by si všimnout podtitulu „groteska z Kremlu“. Ten dává tušit, že i na morbidním pozadí milionů mrtvých lze rozehrát svrchovaně podvratnou šarádu, jakkoli při ní občas mrzne smích na rtech. Metafora Zdeňka Mlynáře z názvu jeho vzpomínek Mráz přichází z Kremlu (1978) jako by tu dostávala konkrétní výraz. A pokud si dobře vzpomínám, byl to také právě on, kdo popsal apokalyptické scény z moskevských ulic po Stalinově smrti. Ty nacházejí ve hře konkrétní výraz v bizarním sporu o to, kdo zavinil smrt půl druhého tisíce lidí, kteří přijeli na Stalinův pohřeb a byli postříleni vlastními pořádkovými silami. „Nas mnogo“,…