Přímý přenos: Národní divadlo se loučí s Chramostovou, u rakve stojí čestná stráž

#Domácí

Publikováno: 14.10.2019

Mezi prvními, kdo se u rakve zesnulé vystřídali, byli Jiří Štěpnička, Zuzana Stivínová, David Prachař, Miroslav Donutil, David Matásek, Saša Rašilov či Taťána Medvecká.

Po rozhrnutí opony zazněly v přednesu Vlasty Chramostové úryvky ze Cyrana, kterého chtěla vždycky hrát.

První projev patřil řediteli Národního divadla Janu Burianovi. "Loučíme se s paní Vlastou Chramostovou v Národním divadle. Byla tu ráda a byla s kolegy z činohry ráda i v posledních letech, kdy již nevystupovala na jevišti. Přála si, abychom se sešli právě tady," řekl Burian.

Připomněl, že Chramostová působila v ND po roce 1990 už podruhé. "Poprvé tu byla zaměstnána v době rekonstrukce této budovy za normalizace, kdy ochotně souhlasila s nabídkou tehdejší vedoucí archivu Hany Konečné a popisovala pod cizím jménem fotografie hereckých kolegů. Jsme smutní, že paní Vlasta odešla, ale jsme šťastní, že se její velký lidský i herecký osud uzavírá především v kruhu přátel," řekl.

Obřadu se účastní další umělečtí kolegové Vlasty Chramostové, přátelé z disentu, vedení Národního divadla a někteří politici. Přišel ministr kultury Lubomír Zaorálek, v divadle sedí i ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová a ministr vnitra Jan Hamáček. V hledišti je také třeba socioložka Jiřina Šiklová nebo vědec Ivan M. Havel.

Lidé stáli od rána ve frontě

Na otevření historické budovy čekala většinou s květinou v ruce asi stovka lidí. Zástup smutečních hostí vedl za roh z Národní třídy na Masarykovo nábřeží.

Obřad provází promítání nejen fotografií, ale i ukázek z divadelní a filmové práce Vlasty Chramostové. Vyvrcholí symbolickým vynášení rakve z divadla.

Život divadelní a filmové herečky Vlasty Chramostové s několika zásadními událostmi v sobě reflektuje vývoj české společnosti druhé poloviny 20. století. Za své nekonformní postoje po srpnu 1968 měla Chramostová zákaz hrát ve filmu, televizi i rozhlase. Angažovala se v disentu a samizdatu, patřila k prvním signatářům Charty 77.

Založila doma režimem sledované a pronásledované bytové divadlo. Ještě na jaře 1989 byla odsouzena za opoziční činnost. Od roku 1990 byla dvě desítky let členkou Národního divadla, za zásluhy o demokracii a lidská práva jí prezident Václav Havel v roce 1998 udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka.