Případ odebraných dětí Evy Michalákové je pro Čechy zahanbující

<img width="1250" height="833" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2015/02/profimedia-0218059757.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="profimedia.cz" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2015/02/profimedia-0218059757.jpg 1250w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2015/02/profimedia-0218059757-300x199.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2015/02/profimedia-0218059757-1024x682.jpg 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2015/02/profimedia-0218059757-271x180.jpg 271w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2015/02/profimedia-0218059757-540x360.jpg 540w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2015/02/profimedia-0218059757-600x399.jpg 600w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2015/02/profimedia-0218059757-320x213.jpg 320w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2015/02/profimedia-0218059757-202x135.jpg 202w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2015/02/profimedia-0218059757-640x426.jpg 640w" sizes="(max-width: 1250px) 100vw, 1250px" />Je to již sedm let, co se Eva Michaláková stala takřka naši národní hrdinkou. Když ji norský úřad pro ochranu dětí Barnevernet odebral její dvě děti, tak téměř všichni čeští politici hned věděli, že se musí za českou matku postavit. Prezident i ministerstvo zahraničí posílali norské vládě nóty. Na podporu Evy Michalákové vzniklo rozsáhlé hnutí a česká média ji prezentovala jako mučednici. Skoro to vypadalo, že Česko už brzy vyhlásí Norskému království válku. Z odstupu mnoha let se můžeme ohlédnout a nazřít, jaké trapné poťouchlosti propadla naše veřejnost a zejména její extrémně populistické elity v politice i v médiích. Eva Michaláková totiž neuspěla u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Podle jeho včerejšího rozhodnutí postupovaly norské soudy v případu odebraných dětí podle zákona a dostatečně zdůvodnily, proč česká matka nesmí své syny vídat. Případ, který začal před deseti lety, kdy norská sociální služba Michalákové děti odebrala, se pravděpodobně chýlí ke smutnému konci. Matka má před sebou v soudním systému evropské justice ještě poslední možný opravný prostředek, odvolání k Velkému senátu. Není naším úkolem, abychom soudili Evu Michalákovou nebo norský sociální systém. Ale rozhodně je nutné nastavit zrcadlo našim domácím poměrům. Jak je vůbec možné, že naši společnost zachvátí tak infantilní hysterie a skoro všichni hned ví, že české matce bylo v Norsku ublíženo? Jak to tak hned ví, že pro české děti je nejlepší, aby zůstaly u matky? Kde se ta jistota vzala? V pečlivém zkoumání informací to nebylo a být nemohlo. Tu železnou jistotu, že Norsko ubližuje české matce, jsme tu vzali jen a pouze z našeho dětinského nacionalismu. Naše vlastenecké srdce nám napovědělo, že dětem se nic špatného nedělo a že Barnevernet je hrozivá a zlá organizace. Kdyby se u nás rozneslo, že Barnevernet odebírá děti proto, aby je snědli norští ilumináti, tak by tomu třeba i polovina společnosti uvěřila. Norské soudy nevynášejí své spisy do médií a my vlastně nevíme, co se v rodině Michalákových dělo. Víme jen to, že se případem zabývalo několik soudních instancí, jež spisy prošly, a vždy rozhodly proti matce. V těch spisech tkví zásadní důvod, který v tomto případě ospravedlňuje postup Barnevernetu. A je jisté, že v tom spise je něco hrozného, co napovídá, že dětem bylo ubližováno. Dnes šestnáctiletý Denis mimochodem u evropského soudu sdělil, že se k matce vrátit nechce. Nejde tu ale ani o to, že by Barnevernet nemohl dělat chyby. Je zde i čerstvý případ, kdy dal evropský soud nakonec za pravdu rodičům proti norské sociální službě. Nejde tudíž akceptovat vyjádření právní zástupkyně Evy Michalákové, že evropský soud jen přebírá hodnocení norských soudů a nadržuje jim. Je to další indicie, že byl norský postup odůvodněný. Rodina, v níž děti žily, musela projít jakousi temnou historií, kterou neznáme a znát ani nemusíme. Nic nám do toho koneckonců není, pakliže si nevezmeme do hlavy, že máme za někým stát z kmenových důvodů a třeba i z těchto kmenových důvodů hájit čísi právo ubližovat vlastním dětem. Jenom proto, že je Čech nebo Češka. To je opravdu děsivá hloupost a hanba češství. Na tomto případu je zcela skandální, jaké barbarské poměru u nás stále panují. Norsko je velmi civilizovaná země, kde nemusíme mít vážnou starost o kvalitu tamního právního prostředí. Norským soudům bychom měli důvěřovat velmi podobně, jako důvěřujeme soudům českým. Důvěra v instituce je základním předpokladem udržení demokracie, právního státu a svobodné společnosti. Norsko je naším spojencem a dobrým partnerem v mnoha oblastech. Zájem českých úřadů o české občany je správný. Ale za ty hysterické nóty, které jsme posílali do Osla, bychom se měli stydět.

#Hlavní stránka #Komentáře a názory #Barnevernet #Eva Michaláková #Evropský soud pro lidská práva

Publikováno: 21.1.2022

Je to již sedm let, co se Eva Michaláková stala takřka naši národní hrdinkou. Když ji norský úřad pro ochranu dětí Barnevernet odebral její dvě děti, tak téměř všichni čeští politici hned věděli, že se musí za českou matku postavit. Prezident i ministerstvo zahraničí posílali norské vládě nóty. Na podporu Evy Michalákové vzniklo rozsáhlé hnutí a česká média ji prezentovala jako mučednici. Skoro to vypadalo, že Česko už brzy vyhlásí Norskému království válku.Z odstupu mnoha let se můžeme ohlédnout a nazřít, jaké trapné poťouchlosti propadla naše veřejnost a zejména její extrémně populistické elity v politice i v médiích. Eva Michaláková totiž neuspěla u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Podle jeho včerejšího rozhodnutí postupovaly norské soudy v případu odebraných dětí podle zákona a dostatečně zdůvodnily, proč česká matka nesmí své syny vídat. Případ, který začal před deseti lety, kdy norská sociální služba Michalákové děti odebrala, se pravděpodobně chýlí ke smutnému konci. Matka má před sebou v soudním systému evropské justice ještě poslední možný opravný prostředek, odvolání k Velkému senátu. Není naším úkolem, abychom soudili Evu Michalákovou nebo norský sociální systém. Ale rozhodně je nutné nastavit zrcadlo našim domácím poměrům. Jak je vůbec možné, že naši společnost zachvátí tak infantilní hysterie a skoro všichni hned ví, že české matce bylo v Norsku ublíženo? Jak to tak hned ví, že pro české děti je nejlepší, aby zůstaly u matky? Kde se ta jistota vzala? V pečlivém zkoumání informací to nebylo a být nemohlo. Tu železnou jistotu, že Norsko ubližuje české matce, jsme tu vzali jen a pouze z našeho dětinského nacionalismu. Naše vlastenecké srdce nám napovědělo, že dětem se nic špatného nedělo a že Barnevernet je hrozivá a zlá organizace. Kdyby se u nás rozneslo, že Barnevernet odebírá děti proto, aby je snědli norští ilumináti, tak by tomu třeba i polovina společnosti uvěřila. Norské soudy nevynášejí své spisy do médií a my vlastně nevíme, co se v rodině Michalákových dělo. Víme jen to, že se případem zabývalo několik soudních instancí, jež spisy prošly, a vždy rozhodly proti matce. V těch spisech tkví zásadní důvod, který v tomto případě ospravedlňuje postup Barnevernetu. A je jisté, že v tom spise je něco hrozného, co napovídá, že dětem bylo ubližováno. Dnes šestnáctiletý Denis mimochodem u evropského soudu sdělil, že se k matce vrátit nechce. Nejde tu ale ani o to, že by Barnevernet nemohl dělat chyby. Je zde i čerstvý případ, kdy dal evropský soud nakonec za pravdu rodičům proti norské sociální službě. Nejde tudíž akceptovat vyjádření právní zástupkyně Evy Michalákové, že evropský soud jen přebírá hodnocení norských soudů a nadržuje jim. Je to další indicie, že byl norský postup odůvodněný. Rodina, v níž děti žily, musela projít jakousi temnou historií, kterou neznáme a znát ani nemusíme. Nic nám do toho koneckonců není, pakliže si nevezmeme do hlavy, že máme za někým stát z kmenových důvodů a třeba i z těchto kmenových důvodů hájit čísi právo ubližovat vlastním dětem. Jenom proto, že je Čech nebo Češka. To je opravdu děsivá hloupost a hanba češství. Na tomto případu je zcela skandální, jaké barbarské poměru u nás stále panují. Norsko je velmi civilizovaná země, kde nemusíme mít vážnou starost o kvalitu tamního právního prostředí. Norským soudům bychom měli důvěřovat velmi podobně, jako důvěřujeme soudům českým. Důvěra v instituce je základním předpokladem udržení demokracie, právního státu a svobodné společnosti. Norsko je naším spojencem a dobrým partnerem v mnoha oblastech. Zájem českých úřadů o české občany je správný. Ale za ty hysterické nóty, které jsme posílali do Osla, bychom se měli stydět.