Příroda pomáhá s osamělostí tak, jak to cvičení nedokáže
Publikováno: 19.4.2026
Procházka přírodou může pomoci s pocitem osamělosti více, než běžné aktivity jako cvičení. Nová studie norských vědců, založená na datech od více než 2500 lidí ukazuje, že klíčovou roli hraje pocit propojení s přírodou a emocionální vazba k místu. Rozhodující tedy není samotný pohyb, ale jak vnímá člověk prostředí kolem sebe. Studie byla publikována v časopise Health & Place. Norský výzkum pracoval s daty od 2544 respondentů z oblasti kolem jezera Mjøsa. Pomocí statistického modelování sledoval, jak spolu souvisí aktivity v přírodě, vztah k prostředí a různé formy osamělosti. „Aktivity v přírodním prostředí mají do značné míry ochranný účinek proti osamělosti.“ shrnuje výsledek autor studie Sindre Johan Cottis Hoff. Efekt ale není přímý. Samotné aktivity podle dat nevedou automaticky ke snížení osamělosti. Klíčovou roli hraje to, zda vedou k posílení „propojenosti s přírodou“, tedy k pocitu, že člověk je její součástí. „Posilování pocitu sounáležitosti – nejen k lidem, ale i k přírodnímu prostředí a okolí – má zřejmě ochranný účinek proti osamělosti,“ uvedl Hoff. Podle něj jde o širší formu sounáležitosti, která přesahuje mezilidské vztahy. „Když se vnímáte jako součást přírody, vytváříte si pocit, že někam patříte,“ vysvětluje. Studie tím zpochybňuje dlouhodobý předpoklad, že osamělost vzniká primárně nedostatkem sociálního kontaktu a sounáležitosti. „Mnozí lidé dříve tvrdili, že osamělost souvisí jen s lidským kontaktem a komunitami, ale v posledních letech se ukazuje, že silný vliv má i vztah k místům a přírodnímu prostředí,“ dodává Hoff. Data ukazují, že propojení s přírodou bylo spojeno se snížením…