Pro jednu cibuli. Co by se nevěsty měly učit namísto příprav na svatbu
Publikováno: 31.7.2023
POVÍDKA / Dvougenerační domy jsou spásou i peklem. Spásou, pokud jste mladí a potřebujete někde bydlet. Peklem, pokud už tak bydlíte dlouho. Nebo se tam přivdáte. Sňatkem si neberete pouze svého úžasného vyvoleného, ale i jeho matku, otce, bratry a sestry, kteří s nimi bydlí nebo jezdí „za maminkou“. Berete si i všechny švagry a švagrové, které jsou hubenější, cestovaly dál a četly na internetu víc článků. Všechny psy, kočky, slepice, rybičky, myši v kůlně, moly ve spíži i zárodky roupů na společných klikách. Tohle by se měly nevěsty učit řešit namísto příprav na svatbu dva roky předem. Čokoládové fontánky jsou jen mucholapkou, aby muška netušila, že její příští dny ve společném soužití nebudou vždy zalité sladkým mokem. Dokonalé ladění jmenovek na svatebním stolu s mašličkami družiček je tou poslední šancí něco harmonicky sladit, protože nejspíš vstupujete do světa, kde se od vás čeká, že se přizpůsobíte všemu a všem. Ivanka byla skvělá nevěsta. Krásná, hodná, pracovitá. Můžete na ní hledat chyby mikroskopem, ale nenajdete. Samozřejmě, vyzáblá švagrová říkala něco o špecích namísto pasu, ale to se nepočítá. Mirek si ji vyhlédl vlastně z trucu, když dostal poslední kopačky, a nakonec potkal tu nejlepší holku pod sluncem. Na první návštěvě „u maminky“ zabodovala, protože po obědě umyla nádobí a šla na procházku se psem. A protože Mirek zatoužil usadit se, taky trochu natruc své povětrné bývalé, dva měsíce po seznámení přišla Ivanka do jiného stavu. Žádné obavy, nic se neděje! Bydlet máme kde, pro začátek v podkroví, pak si to zařídíme dole, rodiče si staví…