Problém není v tom, jak budeme financovat televizi, ale že se opozici nedají věřit dobré úmysly
Publikováno: 12.12.2024
NÁZOR / Argumenty, že bychom něco mohli zavést, se často odvolávají na to, že něco mají jinde a funguje to. Referenda ve Švýcarsku, většinový volební systém ve Velké Británii, povinnou vojenskou službu v Izraeli a placení veřejnoprávních médií v severských zemích. Problém je v tom, že referendum je něco jiného ve Švýcarsku a něco jiného v "Doněcké lidové republice". Pro všechny varianty placení veřejnoprávní televize a rozhlasu se dají uvést argumenty pro a proti a přemýšlet o tom, jestli poplatek není jen maskovaná daň a podobně. Lze tak pokračovat donekonečna. Britská BBC je příkladem veřejnoprávního média, které platí každá domácnost s televizorem, ale BBC se spoléhá i na jiné zdroje příjmu, jako je komerční činnost. Poplatky mají i v Německu a Rakousku. Veřejnoprávní média ve Švédsku nebo v Dánsku jsou zase financována z daní. Švýcarsko je pozoruhodné tím, že se více než 70 procent Švýcarů vyjádřilo v referendu proti zrušení televizních a rozhlasových poplatků. Ty pak klesly, ale zase je platí každá domácnost. Výjimku z placení mohou mít hluchoslepí. To všechno jsou "jen" technické záležitosti. Hlavní zápletka je v tom, že politické strany můžeme po mnoha zkušenostech podezírat z ne zcela čistých úmyslů. Schvalovat peníze pro média je současně bič na trestání toho, kdo nebude hodný. Rozlišení na hodné a zlobivé by prováděl ten, kdo bude mít zrovna klíč od státní kasy. Zlobivou televizí a rozhlasem by byly takové, co by nebyly nadšené z každého geniálního počinu momentální vlády. Šéfové a další vedení by nejspíš pochopili, že je…