Probodli ho, zohavili a hlavu přibili na kůl. Svatý Vojtěch chtěl sjednocenou Evropu, mezi pohany našel krutou smrt
Publikováno: 27.4.2025
HISTORIE / Byl mužem víry, ale i vzdoru. Odcházel, putoval a navracel se. Budoucí patron tří zemí, sám vykořeněný a bez domova. V Praze odmítaný, v Římě osamocený, mnoha zemím neznámý. Chtěl patřit Bohu. Jenže ve světě, kde každý chrám oslavoval jiného boha, zůstával cizincem. Svatý Vojtěch procestoval Evropu tak jako ještě žádný jiný Čech před ním. A žádný v ní nezanechal tak silnou duchovní stopu. Učenec, kněz, mnich, biskup, poutník, vyhnanec a světec toužil po sjednocené Evropě na křesťanských základech, usiloval o zviditelnění a začlenění českých zemí spolu s Uhry a Polskem do evropského kontextu, do zorného pole hlavních politických hráčů, kteří formovali tvář tehdejšího světa. První český Evropan Svými vizemi, vzdělaností a nadhledem předbíhal svou dobu, ve světě, který mu niterně neodpovídal, marně hledal zázemí. Jeho životní putování bylo plné nadějí i zklamání, chyb, konfliktů, pocitů marnosti. Nikde neměl klid, nikde neměl stání. Touha po dokonalosti, po šíření hodnot, jimž sám bezmezně věřil a považoval je za nezbytné po vytvoření lepšího světa, jej hnala stále dál a dál… Až do náruče mučednické smrti. Smrti, která jej měla umlčet, avšak nakonec z něj učinila apoštola Čech i celé střední Evropy. Vojtěchův příběh se začal psát v polovině 10. století, v dobách, kdy se Evropa pozvolna oblékala do roucha křesťanství. Z kmenových území postupně vyrůstaly první národní celky, utvářely se jejich základní identity, rodily se proměňující se hranice, které se jednou zapíšou do středověkých map. V Čechách, dosud nesjednocených, se knížata a velmoži nechávali křtít spíše z politických důvodů než…