Proč je šikana věčná, a jak daleko dokáže zajít. Do českých kin vstoupil film Vzor
Publikováno: 7.6.2024
RECENZE / Šikana – nejen ve školách – bývá považována za krajně patologický jev s jednoznačně daným rozlišením pachatele a oběti. Ponižování mnohdy probíhá skrytě, zpočátku i v nenápadných polohách, když je ještě obtížné odlišit takové dění od obyčejného pošťuchování či obhroublého žertování. Také se v popředí ocitá otázka vnímání šikany – ještě před několika málo desetiletími nemusely být projevy, dnes hodnocené jako šikana, jako takové vnímány. Byly napsány romány a natočeny filmy o strastiplných osudech lidí, kteří se prosadili navzdory všemožným překážkám, ať již způsobeným původem, sociálním postavením či rasovou příslušností. Ačkoli pojem šikany v nich nezazněl, situace, s nimiž se protagonisté museli vyrovnávat, naplňovaly veškeré její příznaky. Taková díla dokonce hlásala tezi, že překonávání potíží zoceluje odolnost i povahu, protože pomáhá změkčilcům postavit se na vlastní nohy a přijmout zodpovědnost za svůj osud. Nový slovinský snímek Vzor (natočený s přispěním Česka, Srbska a Itálie), který nyní vstupuje do zdejších kin, se věnuje zdánlivě ještě neškodným projevům šikany, ale tento záměr si nijak nezjednodušuje, nahlíží ho v celé složitosti, s mnohdy rozporuplnými motivacemi i jednáním jak dětí, tak dospělých. Postihuje totiž, jak původně šikanovaný chlapec může snadno propadnout iluzi, že si polepší, když se k šikaně někoho dalšího sám aktivně připojí, když získá uznání od někdejších trýznitelů. A sotva počítá s tím, že právě proto se stane objektem nenávisti nově postiženého. Vlastně můžeme uvažovat o tom, jak se šikana štafetovitě předává dál… Kdo je tvůj kamarád? Čtrnáctiletý Jan (pro France Mandiće je to první filmová role) nastupuje na posledního měsíce školního roku do maloměstské školy, kam jeho matka…