Proč máme sedm zdravotních pojišťoven? O neschopnosti rozlišovat mezi podnikáním a veřejnou službou
Publikováno: 6.12.2023
KOMENTÁŘ / Po zhroucení komunismu a s transformací zdravotnictví se u nás s pojišťovnami roztrhl pytel. Na začátku jich bylo dokonce přes dvacet a důvodem bylo prostě to, že tenkrát se v tom nikdo pořádně nevyznal. Zejména panoval zmatek v otázce, co vlastně spadá do soukromé a co do veřejné oblasti. Ostatně splývalo to i jinde, což bylo neblahým odkazem mentality z dřívějších dob. Jde o to, že před tím mezi soukromím a veřejností nevedla žádná ostrá hranice. Co se majetku týče, všechno mělo patřit všem, všichni okrádali stát a stát na oplátku okrádal všechny. A naprosto cizí lidé se oslovovali „soudruhu“ a tykali si. Pro demokracii je naopak typické vést mezi soukromou a veřejnou sférou ostrou dělicí čáru: čím ostřejší je, tím hlouběji je demokracie ve společnosti zakořeněna. Zarážející by bylo, kdyby se tento rozdíl zdravotnictví vyhnul. Odmítnutí modelu financování ze státního rozpočtu, přičemž lékař byl před tím de facto úředníkem plnícím zadané úkoly, vedlo k tomu, že se všichni nadšeně vrhli do pojišťovnictví a tím se oddělilo vybírání a přerozdělování peněz. Mělo se za to, že pojišťovna je přece kapitalistickým vynálezem a privatizace všechno narovná. Vznikla VZP a kolem ní smečka dalších: každý chtěl vydělávat. Potíž spočívala v tom, že rozdíl mezi podnikáním ryze soukromým a veřejnou službou se úplně vytratil; přetrvávalo totiž mínění z dřívějších dob. Tak se stalo, že zde máme zvláštní hybrid v poskytování zdravotní péče. Jeho hlavním rysem je to, že zde stále přetrvává sedm pojišťoven. A tak je třeba se ptát: Proč si vydržujeme sedm úplně zbytečných administrativ, a tak…