Proč nás přitahuje zločin? Stojí za tím touha po pochopení i snaha vyrovnat se s vlastními traumaty
Publikováno: 18.1.2025
Uprostřed prosince v New Yorku na ulici zastřelili výkonného ředitele jedné z největších amerických pojišťoven UnitedHealthcare Briana Thompsona. Když se po několika dnech podařilo policii dopadnout jeho vraha, šestadvacetiletého Luigiho Mangioneho, stal se virálním fenoménem na sociálních sítích. Na TikToku se objevily tucty videí oslavujících jeho vzhled, doprovázené hashtagy jako #LuigiMangione a #InnocentUntilProvenGuilty. S romantizací zločinců se ale nesetkáváme poprvé. Ukázkovým příkladem je Ted Bundy. V Česku se podobně můžeme dívat i na případ Jiřího Kajínka, jemuž do vězení posílaly obdivovatelky dopisy. True crime, tedy skutečné příběhy zločinců, se v posledních letech staly obrovským hitem popkultury. Fascinace vrahy a jejich činy má jak psychické, tak společenské motivace. Za romantizací Luigiho Mangioneho stojí několik faktorů. Kromě atraktivního vzhledu a motivace jeho činu pocházející z jakéhosi hledání občanské spravedlnosti hraje klíčovou roli způsob jeho prezentace v médiích. Kromě důrazu na vzhled jej totiž vykreslují jako občanského hrdinu, který se svým činem postavil na stranu boje proti movité vrstvě, jež bohatne na běžných Američanech. Část veřejnosti tak Luigiho vnímá v pozitivním světle. Tento fenomén lze přisoudit kromě sympatií s činem samotným i psychologickému efektu známému jako haló efekt, kdy atraktivita jednotlivce ovlivňuje naše vědomé i nevědomé hodnocení jeho morálního charakteru, což nám brání vidět skutečnou povahu jeho činů, a místo toho se zaměřujeme na estetickou stránku nebo zdánlivě charismatickou osobnost. Sociální sítě přitom tuto dynamiku ještě více podpořily a zrychlily, protože vizuální atraktivita a emocionálně laděné příběhy zde dominují. Podle analýzy z roku 2022, publikované v Heritage Herald, média selektivně zvyšují přitažlivost určitých…