Proč obejmout pražskou filozofickou fakultu aneb Vivat academia!
Publikováno: 10.1.2024
Tragédie ze čtvrtka 21. prosince 2023, která se odehrála na pražské „filozofii“, mne zasáhla převelice, těžko najít ta správná slova. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy je spojena s mým životním příběhem, tady jsem studoval, až do loňského roku jsem byl jejím zaměstnancem, stále s ní spolupracuji a chodím sem. A nejsem v tom sám, vždyť fenomén se zkratkou FF UK se zásadně dotýká tisíců lidí. Naše fakulta je zvláštním zrcadlem moderních českých intelektuálních a politických dějin. Tak agresivní útok na její pedagogy a studenty, muže i ženy, byl nečekaný, o to více, že vzešel z jejího středu. Nebyl to jen výbuch nekontrolované zloby jednoho konkrétního člověka, nýbrž, proč si to konečně nepřiznat, útok na svobodu a radost ze života. V onen prosincový den jsem se tam chystal, ale nakonec jsem na poslední chvíli a „náhodou“ dal přednost jinému předvánočnímu setkání, během něhož mi najednou začaly na telefonu pípat zprávy s dotazem, zdali jsem v pořádku. Bylo to laskavě přátelské, jenže zároveň přicházely první trýznivé informace o obětech chladnokrevného vraha, který byl studentem téže fakulty. A bolelo to čím dál více, když se mezi mrtvými objevili i lidé, které jsem znal. Proč to vlastně píšu? Ustavičně musím myslet na to, co se v prosinci loňského roku stalo. Také proto bych chtěl vyznat, že mám pražskou filozofickou fakultu a lidi kolem ní opravdu rád, neboť představuje unikátní prostor svobodného bádání, hledání, diskuse i polemiky. A ten nemůže zničit žádný šílenec či nenávistník. Symbolické objetí fakulty ze čtvrtka 4. ledna 2024, dva týdny po tragédii, bylo přirozeným gestem, výrazem otevřené náruče pro všechny truchlící. Připomenutím, že univerzita jako místo svobody je vždy společenství konkrétních lidí, žijících, dávno či nedávno zemřelých i těch, kteří přijdou v budoucnu.