Proč Západ nepřestal milovat Rusko, přestože soucítí s Ukrajinou (4.)
Publikováno: 17.10.2023
ESEJ / Po roce 1945 se zdálo, že tužby národů jako jsou Litevci, Lotyši, Čečenci, Ukrajinci a mnohé další jsou nadobro pohřbeny. Ruskéjádrodefinitivně vtisklo Sovětskému svazu určující rysy, takžeJacques Rupnik si mohl pro názornost velmi trefně vypomoci Masarykem převráceným na hlavu: pakliže Masaryk patřil k těm, kdo viděli v bolševismu pokračování ruského vývoje, Rupnik ve své knize Jiná Evropa píše, že po válce se díky vojenským zásluhám SSSR ruství naopak stalo pokračováním bolševismu. Churchill i de Gaulle se o sovětských partnerech vyjadřovali jako o Rusech. Už v předvečer vítězství vycházely v Americe ve vysokých nákladech učebnicové příručky ruštiny, všichni zahraniční korespondenti vyslaní na východní frontu sympatizovali s Rudou armádou jako armádou ruskou, v níž „bratrští“ Ukrajinci měli hrát úlohu podřadnou a přesto nadšenou.Stalin byl oslavován jako státnický svorník velkého eurasijského prostoru, jehož železná jednota se zdála být naplněním historické logiky a spravedlnosti. Že Ukrajina nesla nadměrné lidské a hmotné ztráty ve válce a že si její padlé přišpendlila Moskva na své souhrnné statistiky, aby počet padlých „Rusů“ ještě nabobtnal? V „kapitalistickém“ světě se to přehlíželo asi stejně jako zásluhy, které na osvobození Francie nesli černí vojáci z kolonií. Evropa bez Evropy Když v poválečných dekádách v Asii a Africe zvítězila nacionalistická hnutí v dekolonizačních válkách, nikdo správnost těchto procesů nezpochybňoval, i když tamní povstalci sotvakdy jednali v rukavičkách. Kuba, Vietnam, Nikaragua – to jsou jen příklady zemí, jejichž zápas byl euroamerickou levicí sledován s vypjatými sympatiemi. Ovšem hned po válce několik set kilometrů na východ od železné opony zuřily zpočátku podobné partyzánské války proti Moskvě, které Západ nikdy otevřeně nepodpořil.