Prodejní vábnička pro zakázané ovoce. Katalog Škody 1203 je barevnější než její doba
Nahlédněte do dvou dobových katalogů Škody 1203. Soukromník se k ní dostal málokdy, přesto prodejní prospekt existoval.
Publikováno: 25.10.2025
Málo textu, hodně obrázků. K tomu třeba i velmi zajímavé technické kresby motoru a celkový průřez 1203. Provedení dobového prospektu ke Škodě 1203 by i dnes mohla leckterá automobilka AZNP Mladá Boleslav, jak se za socialismu Škoda Auto oficiálně jmenovala, závidět. V galerii můžete nahlédnout do dvou různých: jeden patří klasické dodávce, druhý osmimístnému minibusu v provedení Standart.
To znamenalo základní výbavu, jak bylo totiž u Škodovky zvykem, nabízelo se i provedení de Luxe. Mimochodem právě minibus byl variantou 1203, kterou si sem tam - při troše štěstí - mohl koupit i soukromý zájemce o auto.
Čistě užitkové verze byly přidělovány státním nebo družstevním podnikům a soukromník musel čekat na vyřazený vůz. A protože konkurenci 1203 v Československu moc neměla, ojetin se také neobjevovalo tolik.
Minibus byl nicméně drahý, když už měl někdo to štěstí, že si jej mohl v Mototechně koupit. V roce 1973 tam stálo auto 116 200 korun se standardní a 120 400 korun s lepší výbavou: dvojnásobek dokonce Škody 110 L.
Oba dobové katalogy pak ukazují 1203 v trochu jiném období životního cyklu. Bílá dodávka patří do první série, kterou poznáte podle chromovaných detailů, jakými jsou nárazníky, maska nebo logo nad ní. Produkce 1203 mimochodem odstartovala v roce 1968, ale reálně se ve větším počtu začalo auto ve Vrchlabí vyrábět až o rok později.
Minibus ve velmi slušivé červené barvě - ostatně celý katalog působí oproti dodávce více hravě a na šeď socialistické normalizace až nezvykle vesele - už spadá do doby po pozdější modernizaci. Tu poznáte snadno podle plastové masky, jejíž součástí se stalo i jméno vozu a logo automobilky, nebo zapuštěných klik dveří. Těchto změn se auto dočkalo během první poloviny 70. let.
Text v obou dobových prospektech začíná paradoxně úplně stejně: "Základním provedením užitkových automobilů Škoda 1203 je (…)" a místo tří teček si doplňte karoserii, kterou zrovna daný katalog ukazoval. Jinak je ale text v obou věcný, popisující techniku a vlastnosti vozu, prakticky úplně prostý některých vzletných a nic neříkajících socialisticko-budovatelských frází. Těch byl plný třeba dobový katalog Trabantu nebo žigulíku.
Z textu obou prospektů se tak dozvíte třeba to, že benzinový čtyřdobý čtyřválec "je uložen nad přední nápravou, mezi sedadly řidiče a spolujezdce. Poháněna jsou zadní kola". Tedy jinak řečeno trambus.
Liší se výkon: zatímco u dodávky má motor s 1221 cm3 49 koní, u minibusu je to 43 koní. Nemohou za to konstrukční rozdíly, v prvním případě je to podle normy SAE a ve druhé podle normy DIN. U nich se odlišuje to, jak se výkon měří, proto i rozdílné výsledky.
Spojený byl benzinový motor, jehož základy se dají vystopovat ještě k předválečné konstrukci, každopádně s manuální převodovkou, a ačkoliv se ze začátku dělal v Mladé Boleslavi, velmi rychle se přesunul na Slovensko do Trnavy. Tam se od roku 1973 začala stěhovat i produkce celé 1203, od roku 1981 už se užitkové auto dělalo jen tam. Ve Vrchlabí tehdy produkce definitivně skončila.
Mimochodem katalog červeného mikrobusu nabízí velmi detailní průřez benzinovým motorem, stejně jako nákres zadních kyvadlových náprav i celého podvozku.
V prospektu dodávky tyto detaily až na motor chybí, užitkové vlastnosti jako třeba tunová nosnost nebo nákladový prostor s 5,2 m3 předvádí závoz do jedné z prodejen potravin. Mimochodem se dočtete také, že nákladový prostor "je dobře omyvatelný a umožňuje svým uspořádáním široké využití v mnoha odvětvích a přepravě nejrůznějšího nákladu".
Zatímco bílá dodávka je někde před obchodem, červený minibus si zjevně parta kamarádů vypůjčila na cestu na rekreační chatu některého z národních podniků. Kromě toho fotky ukazují, že se dovnitř vejde celá kapela včetně hudebních nástrojů a jedna stránka ze šestnácti je pak věnovaná funkčnosti stěračů u zasněženého auta.
Jak už jsme napsali, výroba ve Vrchlabí definitivně skončila v roce 1981 a celkově tam vzniklo 69 727 aut s různým typem karoserie. Mimo dodávky a minibusu třeba i kombinace kombi a dodávky či valník, oblíbené byly i sanitky a pohřební vozy. Ve všech sférách působení nahrazovala 1203 ve velkém předchozí letité typy 1200/1201 a 1202.
V Trnavě pokračovala výroba až do roku 1999, auto tam za 18 let dostalo řadu úprav zevnějších i techniky: dvanáctistovku nahradila větší patnáctistovka a několik aut dostalo i naftovou devatenáctistovku VW. Po konci v Trnavě odkoupil dokumentaci a zařízení Roman Jirouš pro svou firmu Ocelot ze Žacléře a formou celkové opravy stavěl na původních dokladech až do roku 2017 prakticky nová auta.