Proříznutý stan, chybějící jazyk, bosé nohy. Ďatlovova výprava zažila skutečnou noční můru
Publikováno: 23.2.2025
HISTORIE / Je to jeden z nejpodivnějších příběhů, jaké se kdy na Urale odehrály. Skupina mladých, fyzicky zdatných lidí vyrazila v únoru roku 1959 na výpravu mrazivou a odlehlou divočinou v tehdejší Sverdlovské oblasti Sovětského svazu. Vše šlo podle plánu – až do osudné noci. Něco se během ní stalo. Něco tak děsivého a nepředvídatelného, že to vylekalo i ostřílené dobrodruhy, připravené poprat se s čímkoliv, co na ně v drsných podmínkách málo probádaných hor čeká. V rychlosti rozpárali stan, nechali v něm všechny své věci včetně bot a v ponožkách či jen bosí se dali na úprk do hlubin mrazivé noci. Po zhruba kilometru a půl se zastavili, vzpamatovali se a hledali způsob, jak se zachránit. V mrazivé noci, bez teplého oblečení, bez svítilen, někteří navíc se zraněními. Marně. Rána se nedožil jediný z nich. Sníh milosrdně přikryl těla lidí snažících se doplazit zpátky do bezpečí stanu. Někteří byli téměř nazí, jiným chyběly boty, někdo měl vytržený jazyk, chyběly oční bulvy, oblečení některých vykazovalo známky radiace. Proč zemřeli mí druzi? Přežil jen jeden člen expedice, šťastlivec, který se výpravy musel pro zdravotní problémy vzdát. Až do své smrti v roce 2013 říkával: „Kdybych mohl položit Bohu jedinou otázku, zněla by: proč zemřeli mí druzi?“ Nikdy se mu však nepodařilo vnést do záhady jasno. Jedinými svědky jejich tragické záhuby se staly mlčenlivé hory v blízkosti průsmyku, na počest vedoucího výpravy později nazvaného Ďatlovův. Po celá desetiletí tajemná záhada zaměstnávala a stále zaměstnává mysl nespočtu odborníků i laiků, snažících se potvrdit,…