Prosím vás, nezabíjejte mi tatínka. Nacisté bez slitování zmasakrovali v Českém Malíně stovky lidí
Publikováno: 14.7.2024
HISTORIE / „Němci oddělovali muže od žen a dětí. Postavili nás do řad. Stáli jsme proti svým ženám a dětem. Za námi hlavně kulometů připravené k palbě, před námi bodáky, revolvery a za pasem granáty, jedním slovem, všude jen samá zbraň. Nic nechápajíce pozorujeme, co se bude dít dál…“ vypráví Josef Alois Martinovský v Kronice Českého Malína. Na samém počátku toho osudného červencového dne roku 1943 byla prosperující česká obec na ukrajinské Volyni. O pár hodin později z ní zbyla jen hromada hořících a doutnajících sutin, v nichž našly svou smrt téměř čtyři stovky nevinných lidí, včetně dětí. Josef Alois Martinovský přežil, a tak mohl sepsat svědectví o hrůzách, které se tehdy v jeho domovině odehrály. Vidina lepší budoucnosti Dvacítka českých rodin z Rakovnicka, Žatce a Loun se vydala v roce 1870 na dlouhou cestu přes Karpaty až do Rovna na Volyni a v Malíně zakoupila několik pozemků. A nebyli ani zdaleka jediní čeští přistěhovalci, kteří hledali živobytí a štěstí v těchto krajinách. „Přibližně patnáct tisíc českých rolníků se mezi lety 1868 a 1874 přestěhovalo do západního pohraničí ruského impéria v důsledku nedostatku půdy a hospodářských problémů v českých zemích,“ píše ve své studii historik Jared McBride. Čechy do Volyňské oblasti lákala zejména levná půda, příznivé podmínky pro její obdělávání a další výhody, třeba právo na zakládání výrobních podniků či na několik let osvobození od vojenské povinnosti. „Carská vláda kolonizaci administrativně podporovala, aby oslabila politickou moc polských statkářů a stimulovala hospodářský rozvoj zaostalé oblasti,“ podotýká…