Prostitutka se díky němu stala Pannou Marií. Bouřlivák Caravaggio prchal před církví i sebou samým
Publikováno: 20.7.2024
HISTORIE / „Přišel na tento svět, aby zničil malířství,“ prohlásil francouzský malíř 17. století Nicolas Poussin. A nebyl sám, koho tvorba a životní osudy italského malíře Caravaggia pobuřovaly. Kamkoliv vkročil, vzbudil rozruch. Církevní hodnostáři často odvraceli zrak od obrazů, z nichž v roli světců shlížely tváře obyčejných a nuzných lidí, jeho výbušnost mu přinášela jedno nepřátelství za druhým. Viděl svět zbavený příkras a takový ho i miloval. Nespoutaně, divoce, dramaticky. A stejně tak Caravaggio i žil. „Hnědá barva jeho očí, mocně rýsované, u nosu téměř sbíhající se obočí, ledabylé, spíše řidší vousy, neupravené, rozcuchané vlasy, mastný, lesknoucí se obličej a rovný, věkem nepoznamenaný nos, (…) těžko zvladatelný, nerudný, horká hlava, ústa stažená dolů ukazují, že byl dost prchlivý, marnivý a zpupný,“ líčí jeho zevnějšek i nitro současný mexický spisovatel Álvaro Enrigue ve svém románu Náhlá smrt. „A především je to nejsmutnější hlava, jaká kdy byla namalována: patří odepsanému člověku, který sám sebe zahnal do úzkých. Hlava někoho, kdo přišel o své jméno.“ Na útěku před morem Narodil se roku 1571 jako Michelangelo Merisi v Miláně do rodiny místního architekta a stavitele jménem Fermo Merisi. Bylo mu pouhých pět let, když vládu nad životem a smrtí ve městě převzala morová epidemie a celá rodina před jejím řáděním utekla asi čtyřicet kilometrů východně, do Caravaggia, města, které později dá malíři jméno, s nímž vejde do dějin. Smrtící nemoci však rodina neunikla. O rok později, ve stejný den, zemřeli pravděpodobně právě na mor Michelangelův otec i dědeček. Matka zůstala sama na pět dětí,…