Prostý důvod, proč necháme Ukrajinu prohrát: Rozdílné vnímání zoufalství
Publikováno: 14.2.2024
NÁZOR / Mezi Západem a Východem existuje poměrně významná disproporce. Nachází se v míře jazykového vyjádření bolesti, jíž jedna či druhá strana trpí. Západ by již prosil Boha o milost, ale Ukrajina bude jen skřípat zuby. Výsledky tohoto nedorozumění mohou být fatální. Pro Ukrajinu, ale i pro nás. V tomto smyslu nejde jen o pohodlnost Evropy, která odmítá vidět novou realitu a svého ruského predátorského souseda. Jde o prožitek. K úvaze nad tímto problémem mě přiměly pro mě zcela nepochopitelné ztráty Ukrajiny na východních a jižních bojištích. Nebylo mi jasné, proč tato země obětovala tolik svých obránců v Mariupolu. Nechápal jsem, proč Ukrajina bojuje velmi dlouho za Bachmut. Západní svět, jeho analytici, jeho generálové a poradci, jí to říkali pořád. „Zachraňte je, stáhněte se. To, co děláte, nedává z vojenského hlediska smysl.“ Jenže to se nestalo. Proč, vrtalo mi hlavou, také ve světle aktuálně probíhajících bojů v Avdijivce, proč jsou tak umanutí? To, co západní politici, a mnohdy ani jiní představitelé, o Ukrajině velmi často neříkají, je fakt, že její kapacity nejsou neomezené. To není myšleno jako dehonestace této země, ani jejího lidu. Ukrajinci mají motivaci, úžasný potenciál a mnohasetletou historii odporu proti Rusku. Navíc už dva roky vzdorují nepříteli, jemuž měli podle původních prognóz padnout za oběť v horizontu týdnů. Východ si pamatuje, co je Rusko zač. Jde o nepřítele, jemuž by mnohé země nejspíš raději rovnou a dobrovolně odevzdaly klíče od národní pokladny, aby neskončily jako Maďarsko v 50., Československo v 60., Afghánistán v 70. a 80., případně…