První polský disident prchající před Rusy? Hugo Kołłątaj a jeho pojetí lidských práv
Publikováno: 22.4.2024
HISTORIE / Onoho ponurého dne 6. prosince 1794 zatkly rakouské úřady v zapadlé haličské vesnici Horodysko vskutku nečekaného hosta. Z Varšavy sem na útěku před ruskými vojsky dorazil sám Hugo Kołłątaj (1750–1812), bývalý kancléř polské Rzeczipospolité, spoluautor Ústavy 3. května a jeden z vůdců Kosciuszkova povstání. Nepochybně si v tu chvíli myslel, že ve vesnici na rakouském území mu nic nehrozí. Svým způsobem skutečně mohl dopadnout mnohem hůř. Vždyť v posledních dnech povstání viděl z okna svojí kanceláře ve Varšavě, jak ruští vojáci pod vedením generála Suvorova nemilosrdně masakrují obyvatele předměstí na pravém břehu Visly. Událost, která v mnohém připomínala vyvraždění obyvatel ukrajinského hlavního města Baturynu v roce 1708, měla i tentokrát za cíl potrestat svévolný pokus odtrhnout se od Ruského impéria. Stejně jako v roce 1708 na Ukrajině, i v roce 1794 v Polsku vraždila ruská vojska úmyslně civilisty. V této situaci Kołłątaj pochopil, že mu jde o život, ve spěchu spálil nejvýznamnější dokumenty a se skromným doprovodem vyrazil na cestu do exilu. Poražené polské povstání Už jednou musel před Rusy uprchnout, když v roce 1792 Polsko prohrálo svůj boj za novou ústavu a poslední král Stanislav August musel ponižujícím způsobem kapitulovat před spojenými silami kolaborantů a ruským intervenčním vojskem. Tehdy události v mnohém připomínaly náš rok 1968. Skupina proruských kolaborantů se spojila v tzv. targowické konfederaci a v květnu 1792 poslala do Ruska zvací dopis s žádostí o pomoc. Rusko se ochotně ujalo role „ochránce“ polských svobod, které mohly být reformou údajně ohroženy, a vtrhlo do Polska, aby Poláky „ochránilo“ před nimi samotnými. Rusové potřebovali Polsko vnitřně slabé, neschopné akce. Jen takové mohli snadno…