Psal by Okamura zvací dopis do Moskvy? Česko potřebuje posilovat obranyschopnost
Publikováno: 21.8.2026
KOMENTÁŘ / Každý rok si 21. srpna připomínáme sovětské tanky v ulicích, střelbu před Československým rozhlasem a lidi, kteří se jim postavili. Je správné nezapomínat. Pokud ale chceme z roku 1968 skutečně něco pochopit, nestačí se dívat jen do minulosti. Podstatou 21. srpna nebyly jen sovětské tanky. Bylo jí přesvědčení Moskvy, že menší země nemají plné právo rozhodovat o své vlastní budoucnosti. Československo Sovětský svaz neohrožovalo. Lidé chtěli svobodnější společnost a politické vedení země se vydalo směrem, který se Moskvě přestal líbit. A to stačilo. V noci z 20. na 21. srpna 1968 překročila československé hranice vojska pěti států Varšavské smlouvy vedená Sovětským svazem. Následovala okupace a normalizace, která na dvě desetiletí zadusila naději na svobodnější Československo. Od té doby uplynulo 58 let. Sovětský svaz ani Varšavská smlouva neexistují. Česká republika je členem NATO a Evropské unie. Jedna věc je ale znepokojivě povědomá. O své budoucnosti prý nesmíte rozhodovat sami Když dnes posloucháme argumentaci Kremlu vůči Ukrajině, znovu slyšíme, že některé státy sice formálně existují, ale jejich směřování musí respektovat vůli Moskvy. Ukrajina podle této logiky nemá mít plné právo sama rozhodnout, zda chce směřovat k Evropské unii nebo jakým způsobem chce zajišťovat svou bezpečnost. Protože ji Rusko považuje za součást svého přirozeného prostoru. Československo v roce 1968 a dnešní Ukrajina nejsou totožné příběhy. Spojuje je ale jedna logika, a to představa, že agresivní velmoc má právo určit menšímu sousedovi hranice jeho svobody. Proto není připomínka 21. srpna jen kapitolou z učebnice dějepisu, ale aktuálním varováním. „Rusko nás přece nenapadne“…