Pštrosí politika Schillerové. Nechce se připravovat na válku, více se jí totiž líbí mír
Publikováno: 11.1.2024
KOMENTÁŘ / Exministryně financí Alena Schillerová (ANO) se nechala slyšet, že prý se „nechce připravovat na válku“, jelikož se jí více líbí mír. Schillerová v úterním rozhovoru s Čestmírem Strakatým prohlásila, že z výroků expertů na obranu, jako je náčelník generálního štábu Karel Řehka, „má osypky“. Nechce se prý „připravovat na válku“, ve výdajích na obranu by naopak škrtala. Místo nich vidí jako lepší alternativu „investice do dopravy“. Paní Schillerová, pokud zrovna neveršuje o vírnících, volí zpravidla stylizaci „lidové“ političky. Proto si dovolím použít plebejských vyjadřovacích prostředků, jež vystihují základní směr její úvahy, než se pustím do podrobného rozboru. Jan Werich v jedné ze scén filmu Hej rup! sděluje Jiřímu Voskovcovi: „Kdybychom měli vejce, udělali bychom si je na slanině. Kdybychom měli slaninu…“ Úvaha je to ovšem náramná a ubírá se přesně týmž směrem jako plány rodačky z Malhostovic, tedy k romantické „čisté možnosti“. Postupme k uměleckým formám s dvojím kódováním, srozumitelným plebejcům i vzdělancům, konkrétně k Shakespearovi. V jedné ze scén Veselých paniček windsorských říká kumpán Pistol Falstaffovi, který mu odmítl půjčit peníze: „Tak svět si jako ústřici otevřu mečem svým.“ Původně násilný význam fráze „the world’s mine oyster“ se v běžném použití vytratil – a zůstalo obrazné vyjádření víry narcistního tupana, že svět je tu jen kvůli tomu, čeho se zrovna jemu zachce. Okolnosti, konkrétně dvě velké války, nutí evropské politiky, aby změnili dlouholetý přezíravý přístup a čelili bezpečnostním hrozbám. Doslova nikomu se nechce, zejména ne Německu, které by rádo na vojenskou minulost jednou provždy zapomnělo. Ale…