Psycholog Loučka: Zavést eutanazii? Společnost zatím nemá systém, který by vylučoval rizika
Publikováno: 8.5.2024
ROZHOVOR / Martin Loučka je psycholog a vysokoškolský učitel, který se zabývá v teorii i praxi tématem důstojného umírání a zmírňování bolesti a utrpení. Studoval v Anglii i v USA, byl na stáži v Nizozemsku, působil jako psycholog dětského podpůrného týmu ve Fakultní nemocnici Motol a dospělého paliativního týmu ve vinohradské nemocnici. Nyní pracuje jako psycholog na Oddělení paliativní péče ve Fakultní Thomayerově nemocnici. V roce 2014 založil Centrum paliativní péče. Dlouhodobě se zabývá otázkou eutanazie, o níž vydal spolu s kolegy knihu „Eutanazie – Víme, o čem mluvíme?“. Jste předním odborníkem v oblasti paliativní péče a spoluautorem publikace, která se týkala eutanazie. Vyslovujete zde názor, že legalizace eutanazie s sebou nese značná, až bych řekl nepřijatelná rizika. Je to už pár let, co tato kniha vyšla. Proměnil se nějak váš názor? Na to, že má legalizace eutanazie vážná rizika, svůj názor nezměním. Tím jsem si jistý. Docela se mi líbila myšlenka Marka Orko Váchy, který kdysi řekl, že dříve měl na eutanazii negativní názor, dnes má jiný, mnohem negativnější než dřív. U mě nedošlo k takto výraznému posunu, ale čím dál víc si uvědomuji, že i přes narůstající počet zemí, které eutanazii nebo asistovanou sebevraždu nějakým způsobem legalizují, se pořád nevyřešily základní problémy, které tam vidím. Mám za to, že naše společnost zatím není schopna vymyslet nějaký dobrý systém, jak to dělat tak, aby tam nebyla rizika, kterých se lidé jako já obávají. Která to jsou? Riziko tzv. kluzkého svahu, riziko zneužití. Neschopnost definice toho, kde utrpení je již nesnesitelné a kde by snesitelné ještě být…