Puškin jako nástroj ruského imperialismu? A co když opravdu ano!
Publikováno: 5.5.2024
KOMENTÁŘ / Romantický básník, prozaik a dramatik Alexandr Puškin (1799–1837) představuje pro širokou ruskou veřejnost ikonu, posvátný obraz, který symbolizuje údajnou mimořádnou vzdělanost Ruska a výšiny jeho kulturní tradice. Na Puškina si potrpěl i Sovětský svaz, ono „historické Rusko“, jak mu dnes říká kremelský diktátor a válečný zločinec Putin. Kam během 20. století vstoupila noha sovětského vojáka, tam rostly jak houby po dešti sochy a všelijaké pomníky tohoto dávného intelektuála, jenž rebeloval proti ruskému samoděržaví a zahynul v souboji za podivných okolností. Vlastně se proměnil v hraniční kámen, jímž si ruský imperialismus a kolonialismus vytyčovaly svou sféru vlivu. Jenže projekt „Puškin“ pokračuje i v době aktuálně běsnícího ruského fašismu, kdy ruští vojáci vraždí v genocidní válce proti Ukrajině. Jedním z výrazů novodobé ruské puškiniády je nechvalně proslulá Puškinova medaile, což je státní vyznamenání udělované Rusům a „občanům cizích států za velký přínos k rozvoji a upevňování kulturních vazeb s Ruskou federací, za plodnou činnost při podpoře ruské kultury a umění, za aktivní práci na popularizaci a šíření ruského jazyka a literatury v zahraničí“. Tak je to alespoň uvedeno v prezidentském dekretu Borise Jelcina č. 574 vyhlášeném 9. května 1999, symbolicky v Den vítězství (nad fašismem). Odměňovat, rozdělovat, provokovat Udělování Puškinovy medaile je od roku 1999/2000 v režii kremelského vládce Vladimira Putina – a platilo to i v období, kdy byl prezidentem Ruské federace Putinův věrný poskok a milovník alkoholu Dmitrij Medvěděv. I ten si jejím udělováním kolíkoval ruskou sféru vlivu, když onou stříbrnou medailí odměňoval ruské politické klienty a potenciální partnery, občas osobnosti ctihodné, jindy zřejmé hochštaplery.