Putinovské obludárium na lince Tallin – Helsinky v ceně jízdenky. A adrenalin k tomu
Publikováno: 23.7.2024
GLOSA / Tak oni skutečně existují! A jsou přesně takoví, jak je zná člověk z médií a sociálních sítí. Plnokrevní putinisti. Věřím, že nejsem sama, kdo si od února 2022 přál takové exempláře potkat a naplno jim říct, co si o nich myslí. Mně se to před čtrnácti dny poštěstilo během cesty na trajektu z Tallinu do Helsinek. Přispělo k tomu rozhodnutí firmy, která linku provozuje, pojmout „palubu na venčení psů“ jako kamrlík bez oken o velikosti zhruba dvanácti čtverečních metrů. Tam jsme se potkali. Pár šedesátníků cestujících z ruského Petrohradu do Finska, kde jsou už třicet let doma. S nimi dva psi, naháči, oblečení do svetrů. A co se obvykle děje, když se na omezeném prostoru potkají pejskaři? No dají se do řeči. „Jen pojďte dál,“ prohodí paní spontánně rusky. Když zjistí, že její jazyk ovládám, evidentně příjemně překvapena zapřádá hovor o našich čtyřnohých mazlíčcích. Pak se konverzace posune k tomu, odkud a kam cestujeme. Žena procítěně vypráví, jak se jí stýská po ruské vlasti. Do hovoru se zapojuje její partner, který po rozpadu Sovětského svazu podle svých slov odešel za lepším výdělkem do Finska. „Ruskou ekonomiku teď naštěstí táhne válečný průmysl,“ říká spokojeně. Lepší rozehrávku mače jsem si ani nemohla přát. „A válka vám nevadí?“ ptám se. „Nejsem pro válku, ale podporuju Rusko v tom, aby se bránilo,“ rozsvítí se oči ruské vlastence a těsná místnost se pomalu mění v ring. „Před kým?“ „Před NATO.“ „Co s tím má společného NATO?“ „Chtělo se rozšířit na Ukrajinu.“ „Ukrajina je…