Rád bych podpořil premiéra Petra Fialu, v tomhle mi to ale ani trochu nejde
Publikováno: 21.12.2023
KOMENTÁŘ / Nechci psát žádné učené pojednání, to by byla úloha pro učence typu Václava Bělohradského nebo Petra Fischera. Spíš jen pár poznámek z mého všedního života, k nimž mne inspirovala informace z Novinek.cz o letošním Vánočním programu televize (ČT, TV Prima, TV Nova, Televize Seznam – přitom se musím přiznat, že u toho posledního přesně nevím, co to vlastně je). Napíšu tedy pár řádků o proměně toho, co by učenec nazval „Vánoční mýtus“, a to v době, kterou jsem prožil. Můj pohled je pohledem člověka, kterému se německy říká „Auβenseiter“; tedy typ, jaký u nás kdysi pěkně popsal Franz Kafka. Je mi třiaosmdesát let, do života jsem vstoupil v malé církvi, kterou u nás polovině 19. století založili američtí kongregacionalisté (to za staré monarchie šlo), dnes jsem členem jednoho sboru ČCE. Mezi tím jsem se pár desítek let věnoval jakémusi hledání (v KSČ jsem nehledal). Myslím, že i takové stanovisko může být pro českého čtenáře sice poněkud exotické, ale v něčem třeba i zajímavé. Dobu, kterou jsem prožil, lze zhruba rozdělit na tyto etapy: a) poměrně hanebné hroucení benešovské „československé demokracie“ v letech 1945 – 8. Nevěděl jsem tenkrát pořádně, o co jde, doma mi nic neřekli; dnes vím, že šlo na dlouhá léta skoro o všechno. b) Stalinismus – stali jsme se na řadu let kolonií zaostalého primitivního impéria, které si tehdy říkalo „SSSR“. To znamenalo mimo jiné i první, dosti radikální proměnu „vánočního mýtu“. Změnily se základní parametry obecné morálky: knížkám pro děti triumfovala ruská naučná story o Pavlíku Morozovovi, malému chlapci, který u ČEKy…