Raději nevycházet ven. Syrští uprchlíci v Kanadě popisují, jak je zaskočily mrazy
Syrští uprchlíci si v Kanadě musí kromě jiných věcí zvykat i na nepříjemné mrazy, které jsou pro severoamerickou zemi příznačné.
Publikováno: 10.1.2019
Takovou zimu Ammar nikdy v rodném západosyrském městě Latákie nezažil. Kromě mrazů ho navíc v kanadském Montrealu, kde žije od podzimu 2014, překvapil i vydatný sníh.
Za čtyři roky si už na mrazivé teploty pod nulou, které jsou v Kanadě běžné, zvykl. Zpočátku ale skutečně dokázal být měsíc zavřený doma a raději ven vůbec nevycházet.
"Sedět v zimě okolo stolu plného jídla a v rodinném kruhu vás zahřeje," radí v nadsázce Ammar, jak se také poprat s místním počasím. Ammar, jehož pravé jméno novináři britského deníku The Guardian z obav o bezpečnost jeho rodiny v Sýrii změnili, je vášnivý kuchař a pro své blízké s oblibou vaří.
Není ale zdaleka jediným běžencem, kterého teplotní podmínky v jedné z největších zemí světa zaskočily. Zatímco teploměry v některých částech Sýrie ukážou v lednových dnech třeba i dvanáct stupňů, v Kanadě, kde počasí ovlivňuje Severní ledový oceán, se teploty přes nulu jen tak nevyšplhají. Například v Montrealu se rtuť teploměru v pondělí pohybovala kolem minus čtrnácti stupňů Celsia.
Překvapí i malá vrstva sněhu
"Telefonujete jim a oni vám řeknou, že venku je zima. Vzpomínám si, jak mě jedna z uprchlic žádala, abych schůzku přesunula až na březen. Řekla jsem jí, že v březnu tu pořád bývá sníh," směje se Joulnar El Husseini-McCormicková, která pracuje jako dobrovolnice na vládních úřadech v Kanadě, kde se starají o imigrační záležitosti. Běžencům tu pomáhá s tlumočením, sama přitom pochází ze syrského města Homs.
"Jakmile je venku jen malá vrstva sněhu, nevyjdou," popisuje dobrovolnice, jaký problém zima pro imigranty představuje.
Podle El Husseini-McCormickové se běženci někdy zase ptají, jestli by tedy nemohli nechat doma aspoň své malé potomky. "Nemůžete nechat děti půl roku zavřené doma!" opakuje úřednice, co na takové dotazy většinou odpovídá. Nízké teploty se v Kanadě rozhodně neomezují jen na pár měsíců.
Deník The Guardian, který reportáž o syrských běžencích z chladné Kanady přinesl, poznamenává, že uprchlíci mají ze svého prvního roku v severoamerické zemi nespočet příhod.
Někteří vzpomínají, jak uklouzli na ledě a zlomili si některou z končetin. Nebo si neuvědomili, jak je bude "bolet" dlouhé čekání na autobusové zastávce v dvacetistupňových mrazech. Jiní si zase pamatují, jak si omývali ruce horkou vodou poté, co přišli z mrazu domů.
Vstřícná země, včetně premiéra
A nejsou to jen Syřané, kdo si musí zvykat na nové podnebí. Minulý rok v listopadu například oběhlo sociální síť Twitter video dvou dětí z východoafrické Eritreje, které poprvé v životě vidí sníh. Příspěvek s nadšenými sourozenci dokonce sdílel i kanadský premiér Justin Trudeau.
Kanada patří k zemím, které dlouhodobě razí vstřícnou politiku vůči migrantům, a to včetně předsedy vlády Trudeaua. V posledních třech letech země přijala přes 50 tisíc syrských uprchlíků. V roce 2017 například vyhověla šedesáti procentům žádostí o azyl, když z 1572 lidí udělila azyl více než devíti stovkám.
O ochranu v severoamerické zemi nejčastěji žádají právě občané Sýrie, ale také třeba zmiňovaní Eritrejci, Jemenci nebo Súdánci.