Řádění Karlštejnské bestie: Děvečky polévala vroucím máslem, dřela je železným kartáčem a do ran sypala sůl
Publikováno: 20.3.2024
HISTORIE / „Pro Pána Boha prosila, abych na ni o těch mordech nepravil. A jest tak, ona zamordovala Hedviku,“ vypráví jeden ze svědků. Komorní soud konsternovaně naslouchá slovům o tom, jak paní Kateřina „nad svú čeledí, děvečkami i některými mužského pohlaví, rozličné mordy činila, řezala nožem hustě těla jejich, koží odírala, solila a drala vochlemi“, tedy nástroji s ostrými hroty ke zpracování lnu. V Čechách ve třicátých letech 16. století otřásla celou veřejností aféra do té doby nevídaná. Kateřina z Komárova stanula před soudem, aby očistila svou pověst a nakonec se sama musela zpovídat ze svých hrůzných činů. Neposlušnost či sebemenší prohřešek svých poddaných, zejména děveček, trestala takovým způsobem, že někteří z nich tyto výchovné lekce nepřežili, mnozí byli zmrzačení do konce života a nespočet z nich se den co den třáslo, aby zrovna na ně obávaná šlechtična neukázala prstem. Čert v ní musel býti Slovy kronikáře Starých letopisů českých: „Kdyby se mělo všecko vypsati, co jest činila… Žádný by jinak nevěřil, než že jest v ní čert musel býti a že jest čert ty muky, kterýmiž v pekle duše mučí, skrze ni musil to působiti.“ Panovačná byla Kateřina už od malička. Narodila se někdy okolo roku 1510 na rytířském sídle v Komárově ve středních Čechách do nepříliš významného statkářského rodu Pešíků. Svou služebnou měla už od dvanácti let, avšak s dívčinými rozmary a neústupností prý bylo přetěžké pořízení. Děvče s rozporuplnou osobností podle dobových svědectví rostlo do krásy. Portrét se sice nedochoval žádný, ale pověst z jejího mládí ano. Ta…