Řádění lůzy v Praze: rozvášněný dav surově zavraždil čtrnáct mnichů
Publikováno: 18.2.2024
HISTORIE / Řinčení zbraní, dusot nohou, křik. Páter Bedřich Bachstein rychle odvádí hrstku mnichů pryč před běsnícím davem, který ničí, pohlcuje a vraždí vše, co mu přijde pod ozbrojené ruce. Ale ani na klášterní půdě nenajde se svými bratry bezpečí. Jedno kopí ho zasáhne do hrudi, druhé do srdce. Jeho mrtvolu pak útočníci shodí otvorem v klenbě na dlažbu, přímo doprostřed chrámu. Mocenský sport mezi stárnoucím, churavějícím Rudolfem II. a jeho ctižádostivým mladším bratrem Matyášem vyvrcholil na přelomu let 1610 a 1611 rozhodujícím střetem. Se sny o vzkříšení své někdejší moci a pomstě svým nepřátelům se císař odmítal rozloučit. Myšlenku, že by mohl zkrotit vnitřní stavovskou opozici a obnovit svou císařskou autoritu s pomocí vojenské síly, v něm ještě hlasitě přiživovaly hlasy jeho dravých rádců. Rudolf II. si nakonec ku své pomoci vybral bratrance Leopolda, biskupa z Pasova. A do Čech povolal pasovské vojsko. Pasovští překročili hranice na sklonku ledna roku 1611, obsazovali česká města a nad ránem v úterý 15. února vpadli přes Újezd na Menší město pražské (Malou Stranu). Propukly tvrdé boje, vetřelcům se postavilo se zbraní v ruce jak nepočetné stavovské vojsko, tak i samotní měšťané. Hrstce pasovských žoldáků se podařilo protáhnout přes Kamenný most (dnešní Karlův) na Staré Město, jenže pak Pražané v Mostecké věži spustili mříž. V marné honičce mezi ulicemi byli Pasovští, odříznuti od ústupové cesty, bez milosti pobíjeni. Zaslepující vlna zloby Z obávaného nepřítele se stala štvaná zvěř, v ulicích Starého a Nového Města tekla jeho krev. Ta však brzy přestala rozběsněnému davu…