Rajchlova fackovací demokracie. Když se mindrák převlékne za „tradiční hodnoty“
Publikováno: 20.1.2026
KOMENTÁŘ / Jsou chvíle, kdy politik nemusí vysvětlovat, kdo je. Stačí ho nechat mluvit. Jindřich Rajchl to zvládl sám a bez cizí pomoci. V textu, který by se spíš než politickým komentářem hodil jako scénář k hospodské rvačce čtvrté cenové, se rozhodl „vychovávat“ mladou poslankyni Kateřinu Demetrashvili. A protože argumenty došly, nastoupily facky. Tedy obrazně. Zatím. „Nejdřív by je totiž zfackovala hanba a pak jejich táta,“ napsal Rajchl. A aby nebylo pochyb, že se nejedná o metaforu, přidal ještě: „Pár facek jim dát nemůžu, nejsem jejich táta. Ale pár ostře mířených slov jim adresovat zcela jistě zvládnu.“ Tohle nepíše rozčilený puberťák v internetové diskusi. Tohle píše dospělý muž, poslanec, otec tří dcer, který se zároveň rád stylizuje do role ochránce „tradic“ a „hodnot“. Hodnot, které se zřejmě měří silou dlaně a výškou ega. Rajchlův text je učebnicovou ukázkou frustrace zabalené do hulvátství. Navenek póza zkušeného patriarchy, uvnitř mindrák člověka, který nezvládá svět, v němž ho mladší generace neposlouchá, neklaní se před ním, protože on „je právník“ a, ó ty hrůzo, dovolí si ho kritizovat. Proto ty výrazy o „neopeřených kuřatech“, „nevycválaných fraccích“ a „namyšlené náně“. Když chybí argumenty, nastupuje urážka. Když chybí respekt, nastupuje výhrůžka. Přesně to pojmenoval Ivan Bartoš, když na Rajchlův výlev reagoval slovy:„Poslanec Rajchl (…) vyzývá k tomu, že se mají mladé poslankyně mlátit?! Důrazně vyzývám vládní politiky, aby se začali chovat jako slušní chlapi a ne jako burani v hospodě.“ A trefil hřebík na hlavičku. Rajchl se nechová jako…