Robertu Fremrovi otrnulo aneb Proč je dobře, že se nestal ústavním soudcem
Publikováno: 6.11.2023
NÁZOR / Když Jan Urban v červenci tohoto roku předložil JUDr. Robertu Fremrovi estébácké spisy založené na pana Ereta („Vandal II.“) a jeho matku („Božena“) vyjevil pan soudce, zahnán do kouta, překvapení či úlek. Připomeňme, že robert Fremr ponejprv v příslušných senátních výborech začátkem července zamlčel, že by StB s případem Olšanské hřbitovy měla co do činění. I začal, zaskočen, vyprávět, jak byl naivní. „Zmanipulovali nás,“ prohlásil, a tak popřel to nejdůležitější, co doposud vehementně tvrdil senátorům, totiž že jej nikdo nemanipuloval, přísahaje přitom dokonce na svoji smrt. Došlo u něj k hbitému chameleonskému přebarvení, pochopil, že bude lepší sehrát roli kajícníka, a Jan Urban mu na chvíli uvěřil. Ostatně tuto notu dotáhl k vrcholu časopis Respekt, když nazval svůj rozhovor s Fremrem: Jsem napravený hříšník. Tedy nejen pokání, ale i napravení! Robert Fremr se ukazuje být člověkem s instinktem, který umí vybruslit z každé situace. Podle nedávno zveřejněného nálezu Ústavu pro studium totalitních režimů StB kauzu Olšanských hřbitovů manipulovala a Fremr o tom musel vědět. Pan soudce Fremr ovšem nemusel být před rokem 1989 ani nijak zvlášť manipulován, aby si počínal ve svém souzení coby kovaný komunista uvědoměle a v intencích boje proti nepřátelům socialismu. Stál v podstatě po boku prokuratury a totalitního socialistického státu. Vůbec je chybou zužovat celou otázku Olšanských hřbitovů na otázku vědomého či nevědomého podílu na manipulaci ze strany StB. Už z celého vedení soudního řízení v roce 1988 vysvítá Fremrův takřečený aktivismus, lépe řečeno: justiční zlovůle ze strany pana soudce. A také proto je dobře, že Fremr není ústavním soudcem! Ze samotného rozsudku je…