Roky přehlížela varovné příznaky. Pak ale přišel psychický kolaps a diagnóza schizofrenie
Publikováno: 20.5.2026
Když člověk vkročí do rané dospělosti, připadá si často tak, že mu svět leží u nohou. Plní si sny, nastupuje do svého prvního skutečně dospěláckého zaměstnání, prožívá lásky, postupně zakládá rodinu a jistě si nijak nepřipouští, že by to mělo být jinak. Někdy se ale všechno ze dne na den zhroutí jako domeček z karet. Příběh paní Evy poukazuje na to, jak je nebezpečné přehlížet varovné projevy, jimiž tělo či duše volají o pomoc. „Stalo se mi to před 26 lety. Tehdy jsem trpěla depresemi, ale neléčila jsem je, protože jsem si myslela, že žádnou pomoc nepotřebuji. Odmítala jsem i návštěvy psycholožky, kam mě posílala mamka. Psycholožka mi nabízela homeopatika, ale já to bagatelizovala a dál jsem normálně chodila do práce v kanceláři,“ začíná vyprávět svůj příběh paní Eva z Prahy, které je dnes osmačtyřicet let. Ačkoliv trpěla duševními problémy, žila po dlouhý čas „normální život“. Zlom ale nastal v momentě, kdy si prošla rozchodem s partnerem a prožila také ztrátu milované babičky, která zemřela na rakovinu. „Byla to osoba, která mi byla po mamince nejbližší – vyrůstala jsem s ní,“ dodává paní Eva. Tyto těžké události jen umocnily už tak velký stres, zatnula však zuby a dál se snažila fungovat a pracovat, jako by se nic nedělo. Odvracení zraku od psychického tlaku si ale brzy vybralo svou daň. Později začala paní Eva u sebe pozorovat změny chování. „Opakovaně jsem například zavírala okna v kanceláři, kde jsem pracovala, i když bylo horko. Měla jsem pocit, že mě někdo sleduje z…