Romeo a Julie z dnešní Moravy. Film Sucho je o konfliktu kořistnického a šetrného vztahu k půdě
Publikováno: 17.2.2024
RECENZE / „Co blbnete?“ táže se jedno z dětí na konci nového filmu Bohdana Slámy Sucho (2024), který ve čtvrtek přišel do kin. Nesmyslná zatvrzelost a spory dospělých tu totiž dosahují takového stupně, že vnést do nich rozum může snad už jen memento mori anebo právě nezkalená dětská intuice. Obojí přijde v příběhu ke slovu a dostaví se i jakási osvobodivá katarze. Ještě předtím se však před divákem rozvine ve formátu cinemascopu skoro shakespearovský příběh lásky na pozadí dvou odlišných zemědělských rodin i několikeré sotva slučitelné generační zkušenosti. Velké, širé, rodné lány Širokoúhlé plátno svědčí zvlněné rozlehlosti moravského Toskánska, kde se natáčelo a jehož kóty tvoří obce jako Dambořice, Krumvíř, Šardice či Archlebov. Zdejší rozlehlá panoramata jako by doslova vyzařovala klid a mír, také ale obnaženost krajiny vůči klimatickým změnám i lidským zásahům. A co z toho je horší, na tom se nedokážou shodnout ani staří, ani mladí. Snad jen ochrnutý, ale stále pánovitý otec místního zemědělského velkopodnikatele Viktora (Marek Daniel) si je svými zabedněnými pravdami jist stoprocentně. Odpudivý zjev v podání Bolka Polívky přivedl zdejší JZD na buben, aby se ho pak lacino a na úkor sousedů zmocnil a pokračoval v kořistnickém způsobu hospodaření, na kterém se s bohorovným podnikatelským drajvem po něm veze i Viktor. Ten ovšem dává na druhé straně práci řadě místních, včetně manželky svého vrstevníka Josefa (Martin Pechlát), který je ve vztahu k přírodě jeho pravým opakem. Uprostřed Josefových širých lánů hospodaří na svém postaru a šetrně k přírodě i zvířatům, dokonce bez elektřiny, mobilu a jiných vymožeností 21. století. A svůj postoj…