Rozdílné postoje zemí V4 k ruské agresi na Ukrajině aneb Orbánova politika mnoha azimutů
Publikováno: 1.3.2024
Do evropské reality vtrhly po invazi Ruska na Ukrajinu zapomenuté pojmy jako válka a genocida. Konfrontace s eurasijským Východem dynamizovala východní periferii Západu, sice integrovanou do NATO a EU, ale stále označovanou jako postkomunistická, případně postsovětská. Zvláštní skupinu tvoří země Visegrádské čtyřky, jejichž reakce jsou velmi rozdílné. Jejich postojům se věnuje komentář Petra Hlaváčka v únorovém čísle měsíčníku FORUM 24+. „Zatímco v Maďarsku, ale také na Slovensku a nepochopitelně i v Česku panují pesimismus a ‚blbá nálada‘, Poláci tváří v tvář robustní krizi Západu a šoku z války Ruska proti Ukrajině prokázali značnou odolnost a akceschopnost,“ píše Petr Hlaváček a pokračuje. „Slováci, nyní už opět v čele s postkomunistickým populistou Róbertem Ficem, stále slyší na panslávský blábol a malují si, že Moskva je jim blíže než Praha, natož Berlín, Paříž či Washington. Česká podpora bojující Ukrajiny je sice dosud významná nejen ze strany státu, ale i občanské společnosti, jenže v blahobytném Česku se šíří agresivní tekutý hněv, jehož zdivočelý proud hrozí strhnout zemi do orientálních bažin. Poněkud nečekaným se může zdát případ Maďarska, kde bezmála autoritářským způsobem dlouhá léta vládne Viktor Orbán. Jeho ministr zahraničních věcí Péter Szijjártó, v roce 2021 dekorovaný ruským Řádem přátelství, provozuje ve vztahu k Rusku ‚pragmatickou politiku‘, kroky Maďarska jsou tudíž de facto proruské a soustavně zdržují západní pomoc. Maďarský postoj je nepochopitelný, poněvadž odporuje politické tradici, podle níž Maďaři vždy hleděli na Rusko jako nevyzpytatelného nepřítele. Příslovečnou se stala kapitulace u Világoše v roce 1849, když vojska ruského imperátora Mikuláše I. utopila maďarskou liberální revoluci v krvi. Zapomenout nelze ani na Maďarskou sovětskou republiku z roku 1919, která…