Rozdrtil Rašínovi míchu. Kapitalismus rdousí mé bratry, obhajoval se vrah
Publikováno: 5.1.2024
HISTORIE / Do mlhavého a chladného lednového rána vykročí Alois Rašín ze svého bytu v Žitné ulici typickým pevným krokem. Klobouk v jedné ruce, tašku ve druhé, v ústech doutník. Řidič, který ho má odvézt do jeho úřadu, na ministerstvo financí, už na něj trpělivě čeká. A stejně tak i schovaný vrah. Šofér Felix Pluner už otevíral dveře vozu, když tu náhle přiskočil k ministru zezadu neznámý mladík. Třeskly dva výstřely. Rašín upustil tašku se spisy a sesunul se na chodník, útočník se dal na útěk. Psal se 5. leden roku 1923 a komunistická ideologie v naší zemi právě ukázala na svou první oběť. To mám za svou poctivou práci! Řidič si v první chvíli neuvědomil, co se právě před jeho zraky odehrálo. Rychle přiskočil ke zraněnému ministru a snažil se ho postavit na nohy. Myslel si, že jen uklouzl na chodníku nebo se mu snad udělalo nevolno. „Nechte mě a běžte pro doktora! Je tady v domě,“ obořil se na něj Rašín. Přivolaný lékař rychle zjišťoval míru zranění, zatímco politik stále svíral v ústech doutník a cedil mezi zuby: „To mám za svou poctivou práci...“ Druhá rána svůj cíl sice minula, jenže ta první způsobila devastující zranění – poškodila střeva, močový měchýř, přerušila míchu a nakonec uvízla v jedenáctém obratli. „Pacient je bez hmatatelného tepu, srdce téměř nepracuje,“ konstatovali bezmocně lékaři v pražském Podolí, kam byl urychleně zraněný muž převezen. Operovali jej, avšak s neradostným výsledkem. „Stav doktora Rašína jest beznadějný. Následkem poranění míchy jest tělo od života dolů úplně ochrnuto. Poraněný…