Rudolf Hrušínský a moc. Před třiceti lety zemřel jeden z největších českých herců dvacátého století
Publikováno: 17.4.2024
Před třiceti lety zemřel jeden z největších českých herců dvacátého století. Herců neokázalých, neodvozených a naprosto „svých“, herců samorostů a originálů, a zároveň herců občanů. Jenže právě takoví herci odjakživa přitahovali nejen pozornost publika, ale i pozornost moci. Řeč je o Rudolfu Hrušínském (17. 10. 1920—13. 4. 1994), jehož portrét připravil pro dubnové číslo měsíčníku FORUM 24+ Vladimír Just. „Mluvíme o typu herce, který sám o sobě, aniž by v liteře textu měnil jediné slovo, vytváří po duchu vždy nové představení. S novými významy, akcenty a přesahy,“ píše Vladimír Just. „I Hrušínský patřil k osobnostem, jež se stávají z perspektivy diváka hlavním a někdy i jediným důvodem, proč hru, film nebo inscenaci sledovat a opakovaně vyhledávat. Bez ohledu na tu či onu, progresivní, alternativní či konzervativní koncepci režijní, autorskou nebo dramaturgickou, na překlad, úpravu, hudbu, scénu, light design a další ‚externality‘ — ty mohou být a někdy bývají diskutabilní. A hlavně přenosné. Zatímco Hrušínského herectví, přesněji, řečeno slovníkem jiného velkého samorosta a samouka, filozofa Josefa Šafaříka, ručení jeho osobností, je mimo jakoukoli diskusi. (…) Patřil k hercům, kteří dokázali ovládnout i rozsáhlé divácké auditorium pouhou drobnou změnou intonace vždy stoicky klidného hlasu. Jeho postavy jakoby z principu neprojevují navenek své city a vášně: o jejich niterné existenci se můžeme pouze dohadovat. Zvláštní napětí pramení ze záměrné nedourčenosti, nedovyslovenosti, jež nutí diváka (posluchače) k aktivní myšlenkové a citové spolupráci a k pozornějšímu vnímání postavy.“ Hlavní důraz je v textu Vladimíra Justa kladen na Hrušínského problémy s komunistických režimem, zejména na začátku normalizace: „(…) Zloba i…