Rusista a překladatel Tomáš Glanc: Ruský režim je pro mnoho svých obyvatel nebezpečný
Publikováno: 12.3.2025
„Nemít vůbec žádnou naději mi připadá nezodpovědné a i zbabělé. Každá diktatura se ráda prezentuje jako nějaký ,věčný řád‘. Ale každá věčnost jednou skončí,“ říká o současném režimu Vladimira Putina rusista a překladatel Tomáš Glanc. Tomu právě vychází kniha rozhovorů s názvem Ruská duše neexistuje, které s ním vedl Jan Bělíček. A i na ruskou duši přišla v našem interview řeč. Knižní rozhovor s vámi se jmenuje Ruská duše neexistuje. Existuje ale něco, s čím jste se v Rusku setkával, co je pro Rusy typické, co vás třeba pokaždé zaráželo? Typické možná spíš pro Rusko než pro Rusy. Toho je samozřejmě spousta. Jistě existuje něco jako „ruská civilizace“ s různými přitažlivými a odpudivými jevy a projevy. Vynikající spisovatel Andrej Siňavskij, jenž za svoji prózu seděl řadu let v brežněvovských věznicích a lágrech, napsal kdysi knihu Sovětská civilizace — ta samozřejmě taky existovala… Jaká jsou „pro“ a „proti“ ruské civilizace, to hodně záleží na subjektivním vnímání a taky se samozřejmě rysy té civilizace proměňují v prostoru a čase. Jako každé jiné místo na tomto světě má Rusko každopádně svoje nesčetná specifika. Před dvaceti lety začal vycházet časopis A2, jehož zakladatelka a šéfredaktorka Libuše Bělunková mi tehdy nabídla, abych pro nulté číslo napsal esej. Jmenuje se Moskevské ulice a popisuje koncept veřejného prostoru v Rusku ve srovnání se západní Evropou. Stručně jde o to, že v západní civilizaci veřejný prostor často téměř splývá se soukromým. Obchody, domy, byty, parky, zahrady a náměstí tvoří často jakési kontinuum, kde jsou lidi k sobě vstřícní, navzájem si v zásadě důvěřují a vstupují do přátelských interakcí. V Rusku je to naopak. Veřejný prostor je zónou odcizení, ne-li konfrontace, často je to místo ventilace zlosti, nedůvěry a bezohlednosti nebo…