Ruská psycholožka pomáhá emigrantům: Někdo nemůže uvěřit, že jeho země je agresor, a zablokuje se mu mozek
Publikováno: 16.1.2024
ROZHOVOR / „Už pár let předtím jsem věděla, že se svými západními hodnotami jsem v menšině a nic nezmůžu. Poslední kapkou pro mě byly volby v roce 2012, kdy se vrátil Putin. To jsem si řekla, že je konec, že v takové zemi se nedá žít. A po anexi Krymu se mi zdálo, že se brzy všechno zhroutí,“ říká Evelina Gevorkjanová. S manželem a třemi dětmi žije osmým rokem v Praze, kde se jako psycholožka věnuje ruskojazyčným klientům.Po začátku útoku Ruska na Ukrajinu jí přibyli ti, kteří kvůli válce opustili své domovy. Potkává své krajany, kteří si většinou přejí vítězství Ukrajiny, ale občas i Ukrajince podporující Rusko. Oba s manželem v RF pracovali jako novináři a byli svědky toho, jak nezávislá žurnalistika upadá. „Naštěstí oba jsme dobrodruzi a byli jsme připraveni někam odjet, bez peněz, bez záruky. Taky se nám nejdřív nedařilo a po patnácti měsících strávených ve Slovinsku jsme byli jen krůček od toho, abychom se vrátili do Moskvy. Podobně to musí udělat spousta lidí, kterým dojdou peníze. Ne proto, že by milovali Putina, ale protože nemají možnost zůstat v Evropě. Nakonec jsme měli štěstí, protože manžel dostal nabídku pracovat v Rádiu Svoboda v Praze.“ Setkáváte se v Česku jako Ruska s negativními reakcemi? Dříve mi párkrát vytkli ruskou okupaci z roku 1968, ale v prvním roce války mě úplně zamrazilo. Šly jsme s dcerkou po ulici a povídaly si. Zezadu k nám přistoupily dvě ženy a řekly, ať vypadneme na tu svoji Ukrajinu. Strašně mě to naštvalo, ale…