Ruská spisovatelka Ulická: Mám pocit, že tato válka je pro Rusko začátek konce
Publikováno: 1.6.2023
ROZHOVOR / Na podzim minulého roku jsem na stránkách Kontextů otevřela téma ruské antiputinovské kulturní emigrace. Stejně jako v předchozích číslech jsem i nyní čerpala z aktuálních materiálů Rádia Svoboda – tentokrát z programu Kultura politiky. Hostem byla prozaička, scenáristka a sovětskými časy zocelená lidskoprávní aktivistka Ljudmila Ulická. Otázky kladl Andrej Archangelskij, který se s Ulickou krátce před jejími osmdesátými narozeninami setkal v Berlíně. Povídal si s ní o tom, jak přežít novou katastrofickou zkušenost, na co se připravit a jaké poučení lze vyvodit ze strašlivých historických chyb. (Ivana Ryčlová) Ljudmila Ulická se narodila roku 1943 v Baškirské autonomní sovětské republice. Je autorkou dvou desítek uměleckých próz, z nichž několik titulů bylo přeloženo do češtiny (Jákobův žebřík, Zelený stan, Případ Kukockij, Soněčka a jiné povídky, Daniel Stein, překladatel aj.). Je laureátkou řady ruských i zahraničních literárních cen. Ljudmila Ulická vystupuje proti Putinovu režimu nebojácně a tvrdě. Jako viceprezidentka ruského PEN klubu zahajovala např. v dubnu 2014 v Kyjevě protiválečný kongres „Ukrajina – Rusko: dialog“. Krátce po začátku ruské agrese proti Ukrajině se spisovatelka a její manžel, sochař Andrej Krasulin, rozhodli odejít do Německa, kde má Ulická početné čtenářské publikum. Za své prózy, jichž se v německém překladu prodalo přes dva a půl milionu výtisků, obdržela roku 2020 prestižní ocenění Siegfried Lenz Preis. Andrej Archangelskij: Nedávno jste řekla, že nyní, po 24. únoru 2022, se všichni musíme „naučit znovu dýchat, jít dál a žít“. Ljudmila Ulická: Ano, v osmdesáti letech jsem začala úplně nový život. Nebyla jsem na to připravená. Samozřejmě se snažím v novém prostředí zorientovat. Ale není pro mě až tak neznámé, protože moje knihy vycházejí v Německu už dlouho, mám výborný vztah se svou překladatelkou a editorkou.