Ruská velvyslankyně hlásá v Česku sjednocení Slovanů. Páchne to vodkou a vlastizradou
Publikováno: 1.10.2026
KOMENTÁŘ / Rusko vyzývá Čechy ke spolupráci na „slovanském sjednocení“. Aktivně se tomu věnuje diplomat Igor Girenko, šéf Ruského domu v Praze. A také ruská velvyslankyně v České republice Anna Vladimirovna Ponomarjovová, kterou nám Putin „daroval“ teprve nedávno. Ve své zdravici pro zářijový Den slovanské vzájemnosti obvinila z rozpoutání rusko-ukrajinské války jakési „cizí ruce“ a od Čechů očekává „konstruktivní pomoc“ při uvádění myšlenek panslavismu v život. Nejde o nic menšího, než o výzvu ke kolaboraci s cizí mocností nepřátelskou k Česku. Páchne to vodkou a vlastizradou. Ruský imperialismus a kolonialismus mají různé podoby. Jednou z nich je blouznění o bratrství všech takzvaně slovanských národů a jejich sjednocení. Jenže slovanství, stejně jako třeba germánství nebo keltství, je etnolingvistický konstrukt. Odkazy na praslovanské geny, slovanskou vyvolenost a nadřazenost, jak o tom čteme třeba u Danilevského, Iljina či Dugina, jsou velmi nebezpečný blábol. Češi jsou přece už tisíc let součástí Západu a civilizačně nemají s Moskvou nic společného. Jakési vzájemné poznávání se začalo odehrávat teprve v průběhu 19. století, aby pak v roce 1945 vyvrcholilo pohlcením českého státu totalitárním sovětsko-ruským impériem. Slovanská vzájemnost jako kulturní fenomén může být jistě i dobrá, stejně jako touha po poznávání mezi sousedy nebo dalšími národy v Evropě a jinde ve světě. Ale idea takzvaného sjednocení Slovanů čili panslavismus byla vždy jen maskovaným panrusismem, agresivní formou ruské imperiální expanze. Ukrajinci, Poláci a Bělorusové mají se „slovanskou vzájemností“ v ruském stylu své neblahé zkušenosti. Rusofilové se četněji vyskytují snad už jen na Slovensku a v Srbsku. Ovšem také mezi Čechy se najdou vykořenění jedinci s mindrákem, kteří se nechají oslnit ruskými častuškami, matrjoškami…