Ruské imperiální sklony a podpora Putinovy války: Jak číst průzkumy v nesvobodné zemi?
Publikováno: 30.8.2023
NÁZOR / Nevěřit ani jednomu z „vědeckých“ průzkumů a „zaručeným“ empirickým datům různých statistik v dobách bolševických, bylo pro každého myslícího člověka absolutní nutností a nezbytným předpokladem jakékoli další debaty. Horší je, že jsem nabyl stejně hluboké nedůvěry k těmto datům i ve svobodných časech. Přesně v duchu Churchillova nadčasového výroku, při němž ho musel osvítit sám Duch svatý (anebo nesmrtelný duch jeho krajana G. K. Cherstertona): „Nevěřím žádné statistice, kterou jsem sám nezfalšoval.“ Této své skepse se držím přinejmenším od dob, kdy jsem na přelomu tisíciletí lidem opakovaně pokládal stejnou, jen trochu pozměněnou otázku k jedné a téže věci, a dostával jsem naprosto protikladné odpovědi. Otázka se týkala krajiny, v níž už téměř půlstoletí trávím zhruba třetinu roku: „Mají se na Šumavě kácet, či nekácet stromy napadené kůrovcem?“ Zeptáte-li se takto jednoduše, a doplníte-li to navrch návodnou podotázkou („Nebo si snad příroda pomůže sama?“), dostanete u většinové populace – dokonce i v mé přirodymilovné bublině – z osmdesáti, devadesáti procent kladnou odpověď: Jasně kácet! Pamatujete: Kácet, či nekácet? Jenže zeptáte-li se ovšem jen malinko jinak: „Mají se v šumavském národním parku i v nejpřísněji chráněných zónách kácet stromy, napadené kůrovcem?“ a doplníte-li podotázku („Nebo v Národním parku má mít hlavní slovo příroda?“), popřípadě zeptáte-li se protimluvem, který snad jedině u nás celá veřejnost, včetně bulváru i vrcholných politiků řešila jako vážný problém („Má se v bezzásahovýchzónách Národního parku zasahovat, jako v hospodářském lese?“), dostanete opět z 80 až 90 % odpověď přesně opačnou. A podle toho také vypadaly mediální…