Rusko musí prohrát. Hrozbou ale přestane být, jen když nebude mít imperiální choutky
Publikováno: 14.9.2023
KOMENTÁŘ / Koncem minulého týdne jsem měl možnost opět navštívit Kyjev. Od začátku invaze je to už moje třetí cesta na Ukrajinu a pokaždé mě ohromí to samé – jejich odhodlanost a odvaha, počínaje prezidentem, premiérem, ministry až po vojáky z fronty či vedení tajných služeb. Ti všichni během pár dní, které jsem tam strávil, mluvili stejně. Moc dobře totiž vědí, že jiná alternativa než to, co už přes rok dělají, prostě neexistuje. Navíc pro většinu Ukrajinců neznamená vítězství pouze vytlačení ruského okupanta z jejich území, ale také jeho řádné potrestání, odsouzení viníků, zaplacení škod a návrat ukradených dětí. Jsem přesvědčen, že s naší pomocí a dalšími novými zbraněmi takovou Ukrajinu Putin nikdy porazit nemůže, a ví to moc dobře i on sám. Ty tři noci v Kyjevě mě utvrdily také v tom, že teď opravdu není namístě snažit se udržet kvalitní diplomacii s Ruskem, zvlášť když oni o ni zatím ani nestojí. Kam se ale musí napnout naše diplomatické úsilí ve spolupráci s našimi partnery, je svět mimo naši západní „bublinu“. Máme země, které mají k nám nebo k našim spojencům blízko, nebo minimálně mít mohou, a na ty se teď musíme zaměřit. Podle nedávného průzkumu EIU sice tábor podporující otevřeně Ukrajinu disponuje 60 % světového HDP, ale ve světě jsou země doposud zastávající neutrální postoj a ty dohromady tvoří 30 % světové populace, které rozhodně nejsou zanedbatelné. Tahle válka je totiž o celém svobodném světě a ten má teď budoucnost Ukrajiny, respektive i celé Evropy ve svých rukou. Velmi často…