Rusko potřebuje psychoterapii. Je to společnost stojící na alkoholu, drogách, násilí a neléčených traumatech
Publikováno: 8.12.2024
KOMENTÁŘ / Velmi často se setkávám s tvrzením, že v blízké budoucnosti se na nejvyšší stupínek piedestalu nejžádanějších profesí v Rusku nedostanou IT specialisté, ale psychologové, psychoterapeuti a psychiatři. Chápu, co lidi vede k takovému přesvědčení. Například to, že mnoho lidí v Rusku ztratilo v nesmyslné válce členy rodiny nebo že „hrdinové“, kteří se vrátili z fronty, si kromě Putinových medailí přivezli domů i posttraumatickou stresovou poruchu. Anebo že ženy budou trpět domácím násilím ze strany šílených manželů-okupantů, a tak všichni mohou jít ke specialistovi, aby jim pomohl zpracovat traumata nejen z dětství, ale též z války. Upřímně řečeno, byla bych ráda, kdyby se psychoterapie stala v Rusku normou, ale zatím je to daleko od pravdy. Ano, v Moskvě, Sankt-Petěrburgu a v některých velkých městech skutečně mnoho lidí chodí na terapii a stalo se to normou, dokonce se stalo módou vymýšlet si nějaké poruchy, aby vypadali výjimečně a ospravedlnili své návštěvy u specialistů za spoustu peněz. Ale ve většině regionů ani nepoznají rozdíl mezi psychologem a psychiatrem, slyší jen „psycho“ a vyhýbají se tomu slovu jako něčemu nakažlivému. Jakýkoli návrh na návštěvu odborníka končí větou: „Nic mi není, nejsem blázen.“ Upřímně věří, že deprese je způsobena leností, a pokud dítě začne trucovat a stěžovat si, rodiče ho zatěžují domácími pracemi (zejména na vesnicích) a učením, aby nemělo čas myslet na hlouposti. Sama pocházím takříkajíc „z regionu“ a mám s tím přímou zkušenost. Málokdo tam zaplatí psychologům za pohovor, neboť jsou vnímáni jako vyděrači, kteří vymáhají peníze za prázdné tlachání. V…