Ruský nacismus je věčnou diktaturou degradace a Rusko je umělý stát
Publikováno: 26.12.2023
NÁZOR / Recept na neúspěch Ruska jako státu je kombinací umělosti jeho vzniku a iracionality jeho organizace. Kombinace těchto faktorů způsobuje selhání každého státu. Taková je skutečnost. Co Rusko proti této realitě staví? "Naše země. Naši lidé. Naše pravda." A to vůbec není opilecké blouznění, není to plagiát z Německa před devadesáti lety, ale abychom nazvali věci pravými jmény, je to ruský nacismus. A ten, na rozdíl od většiny ostatních věcí v Rusku, není vypůjčený, ale zcela domácí, dalo by se dokonce říci přirozený. Je to on, kdo po staletí drží nad vodou umělou a iracionální konstrukci Ruska. Přirozená není vůbec na úrovni genetiky nebo eugeniky. V tomto tvrzení není žádná xenofobie. Je bohužel přirozená na úrovni psychologie, jako dynamický stereotyp, a je zafixovaná v mentalitě. Národní charakter je součástí historie národa. Z letopisů ruských dějin a z hlubin ruského života se formovala jeho povaha. Ruský nacismus se formoval po staletí. Od zničení knížecích demokracií Pskova a Novgorodu přes dobytí Sibiře a genocidu těchto národů až po rozdělení Polska a otrávení východní Evropy ruským duchem. Odtud pochází podstata NAŠÍ ZEMĚ, jejíž hranice nikde nekončí. Ruské myšlení, zrozené o tisíciletí a staletí později než myšlení obecně, se místo na hledání pravdy soustředilo na hledání ruské ideje, Duše Ruska, a dokonce Nového Ducha. K jeho hlavním protagonistům patří spisovatel Ivan Šmelev, filozof a náboženský myslitel Ivan Iljin, básník a historik Lev Karsavin a další. Právě ruská filosofie dala světu takové velké myšlenky, jako jsou tyto. Předmětem dějin nejsou jednotlivci, ale kolektivní osobnosti.