Ruský velitel píše: Je těžké nahradit ztráty, mobilizace nepomůže, musíme bojovat a hrát vabank

<p><img width="1920" height="1280" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/RxbGejTI.png" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="Profimedia" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/RxbGejTI.png 1920w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/RxbGejTI-300x200.png 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/RxbGejTI-1024x683.png 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/RxbGejTI-768x512.png 768w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/RxbGejTI-1536x1024.png 1536w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/RxbGejTI-640x426.png 640w" sizes="(max-width: 1920px) 100vw, 1920px" /></p><strong>Velitel praporu Vostok v takzvané Doněcké lidové republice Oleksandr Chodakovskij je přímo na frontové linii a na vlastní oči vidí, co se děje na frontách. Ve svých přípěvcích na sociální síti Telegram dává najevo odhodlání bojovat proti Ukrajině, ale z jeho psaní je patrné, jaké slabiny ruská armáda má. </strong> Dne <a href="https://t.me/aleksandr_skif/2311" target="_blank" rel="noopener noreferrer">19. července popisuje</a>, že se situace na bojišti zřejmě mění: "Nepřítel (tedy ukrajinská armáda, pozn. red.) se aktivizuje – snaží se vyzkoušet naši sílu. Jeho plánem je zvýšit své úsilí a postoupit v řadě oblastí, kde jeho potenciál umožňuje taktický úspěch. Neexistuje žádná hranice, která by rozdělovala porážky na citelné a neškodné - každá porážka má negativní důsledky, ať už jde o ztracené město nebo pevnost v otevřeném poli. Jakákoli situace, kdy jste dostali kopanec do zubů, má negativní dopad a jsou jen dvě možnosti: vytřít podlahu a pohřbít to, co se stalo, nebo se naštvat a nahradit ztráty… pokud je kým." Tou poslední větou naráží na fakt, že n tom není ruská armáda ohledně možnosti doplňovat ztráty kvalifikovanými vojáky dobře. Pak popisuje, že pouhá čísla ještě nic nevypovídají o tom, jaká kvalita se za nimi skrývá: "Ještě jednou zopakuji matematiku frontové linie: z bojové skupiny je jen asi třicet procent (vojáků) schopno útočné akce. To není spekulace, to je z praxe. A nemluvíme o mobilizovaných – mluvíme pouze o kádrových vojácích. A to platí pro všechny – pro nepřítele i pro nás. To znamená, že na každých sto tisíc příslušníků našeho kontingentu může být v ofenzivě pouze třicet tisíc. Udržet se v obraně je schopno asi sedmdesát procent, takže u Azovstalu připadalo asi osm set útočníků na tisíc šest set obránců. Nyní si vezměte počet ruských vojáků zapojených do operace – přibližná čísla jsou k dispozici na internetu - a pak jasně pochopíte, proč je pro nás tak obtížné překonat odpor nepřítele, jehož počet převyšuje náš a který bojuje převážně v defenzivě (tj. používá asi sedmdesát procent sil proti našim třiceti)." Chodakovskij si tedy klade otázku, jak by bylo možné, aby Rusko pokračovalo v ofenzivě a říká: "Jedině soustředěním našich sil na útočném úseku na úkor vykrvácení všech ostatních úseků konvenční obrany. V ofenzivě však trpíme zvýšenými ztrátami, takže těchto třicet procent celku se postupně ztenčuje a útočný (!) potenciál je třeba doplnit. Kým?" Zjišťuje, že je to problém, protože není žádný jednoduchý recept, jak by ruská armáda mohla sehnat další lidi do bojových akcí: "Zde musím říct pár slov o mobilizovaných. Všechny tyto údaje, které uvádím, se týkají pravidelných jednotek... Nuceně mobilizovaní jsou sotva schopni zvládnout obranu a v útoku se na ně nemůžeme spoléhat. Jako člověk z praxe proto říkám, že je naivní si myslet, že mobilizace výrazně urychlí proces postupu." Jeho závěr zní skoro fatalisticky: "Co tedy dělat? Bojovat. Nábor na základě smlouvy, nábor dobrovolníků a vytváření normálních jednotek, jejich postupné uvádění do práce, zvykat si, že situace je nadlouho, měnit metody tam, kde je to nutné, a hlavně – nepropadat hysterii a nerozkolísávat situaci: hrát vabank."

#Hlavní stránka #Zprávy #ruské ztráty #rusko-ukrajinská válka #Ukrajina

Publikováno: 24.7.2022

Velitel praporu Vostok v takzvané Doněcké lidové republice Oleksandr Chodakovskij je přímo na frontové linii a na vlastní oči vidí, co se děje na frontách. Ve svých přípěvcích na sociální síti Telegram dává najevo odhodlání bojovat proti Ukrajině, ale z jeho psaní je patrné, jaké slabiny ruská armáda má. Dne 19. července popisuje, že se situace na bojišti zřejmě mění: "Nepřítel (tedy ukrajinská armáda, pozn. red.) se aktivizuje – snaží se vyzkoušet naši sílu. Jeho plánem je zvýšit své úsilí a postoupit v řadě oblastí, kde jeho potenciál umožňuje taktický úspěch. Neexistuje žádná hranice, která by rozdělovala porážky na citelné a neškodné - každá porážka má negativní důsledky, ať už jde o ztracené město nebo pevnost v otevřeném poli. Jakákoli situace, kdy jste dostali kopanec do zubů, má negativní dopad a jsou jen dvě možnosti: vytřít podlahu a pohřbít to, co se stalo, nebo se naštvat a nahradit ztráty… pokud je kým." Tou poslední větou naráží na fakt, že n tom není ruská armáda ohledně možnosti doplňovat ztráty kvalifikovanými vojáky dobře. Pak popisuje, že pouhá čísla ještě nic nevypovídají o tom, jaká kvalita se za nimi skrývá: "Ještě jednou zopakuji matematiku frontové linie: z bojové skupiny je jen asi třicet procent (vojáků) schopno útočné akce. To není spekulace, to je z praxe. A nemluvíme o mobilizovaných – mluvíme pouze o kádrových vojácích. A to platí pro všechny – pro nepřítele i pro nás. To znamená, že na každých sto tisíc příslušníků našeho kontingentu může být v ofenzivě pouze třicet tisíc. Udržet se v obraně je schopno asi sedmdesát procent, takže u Azovstalu připadalo asi osm set útočníků na tisíc šest set obránců. Nyní si vezměte počet ruských vojáků zapojených do operace – přibližná čísla jsou k dispozici na internetu - a pak jasně pochopíte, proč je pro nás tak obtížné překonat odpor nepřítele, jehož počet převyšuje náš a který bojuje převážně v defenzivě (tj. používá asi sedmdesát procent sil proti našim třiceti)." Chodakovskij si tedy klade otázku, jak by bylo možné, aby Rusko pokračovalo v ofenzivě a říká: "Jedině soustředěním našich sil na útočném úseku na úkor vykrvácení všech ostatních úseků konvenční obrany. V ofenzivě však trpíme zvýšenými ztrátami, takže těchto třicet procent celku se postupně ztenčuje a útočný (!) potenciál je třeba doplnit. Kým?" Zjišťuje, že je to problém, protože není žádný jednoduchý recept, jak by ruská armáda mohla sehnat další lidi do bojových akcí: "Zde musím říct pár slov o mobilizovaných. Všechny tyto údaje, které uvádím, se týkají pravidelných jednotek... Nuceně mobilizovaní jsou sotva schopni zvládnout obranu a v útoku se na ně nemůžeme spoléhat. Jako člověk z praxe proto říkám, že je naivní si myslet, že mobilizace výrazně urychlí proces postupu." Jeho závěr zní skoro fatalisticky: "Co tedy dělat? Bojovat. Nábor na základě smlouvy, nábor dobrovolníků a vytváření normálních jednotek, jejich postupné uvádění do práce, zvykat si, že situace je nadlouho, měnit metody tam, kde je to nutné, a hlavně – nepropadat hysterii a nerozkolísávat situaci: hrát vabank."