Ruský vliv klesá, čínský stoupá. Postsovětské republiky otáčejí
V oblasti, kde dominovalo Rusko, nyní získává víc vlivu Čína. Zatímco politici investice Pekingu vítají, místní se bojí čínského vlivu.
Publikováno: 1.6.2023
V době, kdy se v květnu scházeli v Japonsku lídři nejbohatších ekonomik světa ze skupiny G7, se v čínském historickém městě Si-an konal jiný summit. Prezident Si Ťin-pching přivítal představitele pěti postsovětských republik: Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu. Šlo o první osobní schůzku skupiny, která si říká C+C5. Za cíl má posílit spolupráci zemí Střední Asie a Pekingu.
Nabídka čínské komunistické vlády je na první pohled skutečně lákavá. Velké investice do infrastruktury, podpora současného vedení zemí a kritika barevných revolucí, které proběhly například na Ukrajině nebo v Gruzii a narušily tamní režimy.
Podobné záruky hlavně v otázce bezpečnosti ještě donedávna nabízelo Rusko. Po začátku invaze na Ukrajinu loni v únoru je ale situace čím dál méně stabilní.
"Nejdůležitější pro summit je válka na Ukrajině a nejistota v regionu. To, zda bude Rusko schopné dostát svým slibům a zda si udrží vliv a roli v této oblasti," hodnotí pro americkou stanici CNN Jün Sun, ředitelka čínského programu v americkém think-tanku Stimson Center.
Dopady války jsou patrné na vzájemném obchodu pětice postsovětských zemí s Ruskem - jen za loňský rok klesl v porovnání s rokem 2021 o 40 miliard dolarů (v přepočtu 886 miliard korun). Obchod s Čínou přitom naopak vzrostl o 20 miliard, píše týdeník The Economist.
Zároveň je otázkou, zda by ruští vojáci přišli na pomoc během konání protivládních demonstrací, jako tomu bylo v lednu v 2022 v Kazachstánu. Kvůli jejich nasazení na ukrajinském bojišti jich je málo. Si však slíbil pěti lídrům lepší "vymáhání práva, bezpečnosti a obrany" a také podporu jejich suverenity, píše magazín Foreign Policy.
Státy ve Střední Asii spolupracují s Čínou už nyní, ale především v ekonomické oblasti. Přidaly se k megaprojektu Pás a stezka. Pod čínskou vlajkou a za čínské půjčky tak vznikají železnice, plynovody a elektrárny.
Hlavně nepálit mosty
Invaze tak "dotlačila středoasijské státy do pevnějšího čínského objetí", uvedla podle stanice France24 Nargis Kassenovová z centra na studium Ruska a euroasijských států při Harvardově univerzitě.
Politikům navíc asijský partner vyhovuje víc než třeba Spojené státy nebo Evropská unie. Si Ťin-pching po nich totiž pravděpodobně nebude chtít, aby se odstřihli od Ruska.
Země podle odborníků budou chtít i nadále těžit z dlouhodobého spojenectví s Kremlem. Přes banky v Kazachstánu a Uzbekistánu platí Rusko, které od začátku invaze nemá přístup k platebnímu systému SWIFT, své dluhy. Posílá přes ně do Evropy i své zboží, na které se vztahují sankce. Zároveň se do postsovětských republik začaly přesouvat ruské podniky a své úspory sem ukládají i bohatí Rusové.
Státy ve Střední Asii na tom vydělávají - za poslední rok vzrostly průměrné mzdy v Uzbekistánu o deset procent a v Kazachstánu o sedm procent. The Economist doplňuje, že to je víc, než o kolik stouply v zemích G7.
Analytici tak uzavírají, že absolutní odtržení od Ruska a příklon k Číně nehrozí. A Peking o něj ani neusiluje. "Dokud obě vlády vidí Washington jako svého nepřítele, tak relativně mírná soutěživost o vliv v regionu nerozbije partnerství Pekingu a Moskvy," píše Foreign Policy.
Ruská pouta jsou lepší než ta čínská
Přestože politici posílení vztahů s Pekingem vítají, veřejnost toto nadšení často nesdílí. Před čtyřmi lety se konal v Kazachstánu protest proti čínskému projektu Pás a stezka, o rok později byl dokonce zrušen jeden čínský projekt za několik milionů dolarů, když se proti němu postavili demonstranti v Kyrgyzstánu.
Lidé se zároveň obávají toho, aby se Peking nepokusil vznést historické nároky na části území nebo nevyužil ekonomické závislosti. Před více než deseti lety například Tádžikistán nezvládal splácet čínské půjčky, a tak se vyplatil tím, že Pekingu daroval přibližně tisíc kilometrů čtverečních na vzájemných hranicích, připomíná server zabývající se Čínou The China Project.
"Většina lidí v regionu přemýšlí tak, že ruská pouta jsou vyrobená z kůže a mohou se postupně onosit. Zatímco čínská pouta jsou ze železa a nikdo se z nich už nedostane," líčí Ayjaz Wani z indického think-tanku Observer Research Foundation.