Rusové obracejí naruby už i pohádky. Karkulka prý byla agresorka a paralela s Ukrajinou bije do očí
Publikováno: 28.6.2026
KOMENTÁŘ / Moskovskij komsomolec otiskl úvahu, podle níž je Červená karkulka bezohledná agresorka a vlk její nevinná oběť. Kdo zná slovník ruské válečné propagandy, čte ten text jako bezděčné přiznání. Moskovskij komsomolec, jeden z nejčtenějších ruských deníků, otiskl text, u kterého má člověk nejdřív pocit, že jde o parodii. Autorka Natalija Budurová v něm zcela vážně dokazuje, že Červená karkulka nebyla žádná oběť, nýbrž bezohledná agresorka. A že skutečnou obětí celé pohádky je ten ubohý, nešťastný vlk. Ta argumentace stojí za zopakování. Vlk přece „jenom chtěl" někoho sníst, jenže padl za oběť ženským intrikám. Karkulka je podle autorky cynická lovkyně, která muže okouzlí, využije a nakonec zničí. Babička není bezbranná stařenka, ale vysloužilý major specnazu, který se ničeho nebojí. A matka? Ta poslala dceru lesem na smrt s předem připraveným alibi. Vyvrcholením je obraz, který autorka přebírá od jakéhosi známého novináře: vlka prý vlákali do mikrovlnky s otevřenými dvířky, on si je sám zabouchl a ještě stiskl tlačítko. Komu to něco připomíná, nemýlí se. Je to do posledního detailu logika ruské válečné propagandy. Agresor v ní není agresorem, nýbrž obětí. „My jsme přece nechtěli." „Oni nás vyprovokovali." „Oni nás vlákali do pasti." Vlk, který se vypravil někoho sežrat a skončil mrtvý, je dokonalou miniaturou toho, jak Kreml líčí vlastní přepadení sousední země. Stačí za vlka dosadit Rusko a za Karkulku Ukrajinu a text rázem dává docela jiný smysl. Nejpozoruhodnější je, že autorka tu paralelu skoro jistě nezamýšlela. Přehazování viny prosáklo do ruského uvažování tak hluboko, že barví už i…