Rusové si do map zakreslili falešné vítězství u Lymanu. Teď za to krvavě platí
Publikováno: 13.9.2026
ANALÝZA/ Ukrajinský generální štáb hlásí boje na lymanském směru prakticky každý den. Rozsah ukrajinských protiútoků zůstává nejasný, dostupné zprávy ale ukazují, že se v oblasti děje něco podstatnějšího než několik ojedinělých střetů. Ukrajinské síly získávají zpět prostor severně od Lymanu a také ruští vojenští komentátoři začínají přiznávat ústup z předsunutých pozic. Ještě nedávno přitom stejné území představovali jako odrazový můstek pro pokračující postup na Slovjansk. Rozpor mezi hlášeným vítězstvím a skutečnou situací už není jen problémem pro propagandu. Na první pohled je lákavé sledovat šipky a hledat den, kdy ukrajinská operace začala. Podstatnější je ale podle mě to, co jí předcházelo. Ruské jednotky potřebovaly nejen postupovat, ale také zabezpečit boky a zásobování, propojit obsazená postavení a vytvořit podmínky pro další útok. Proniknutí malé skupiny do obce nic z toho samo nezajišťuje. Události u Lymanu proto nelze vysvětlit jen tím, kdo v posledních dnech postoupil o několik kilometrů. Jsou také výsledkem dlouhodobého boje o to, zda lze dosažené pozice vůbec udržet. Právě na tom stojí hlavní otázka. Co se stane s armádou, jejíž hlášení postupně přestanou odpovídat terénu? Dokud slouží především domácímu publiku, mohou zakrývat neúspěch. Jakmile podle nich začnou rozhodovat velitelé, stávají se vojenským rizikem. Nejde přitom o to, že by Rusové kolem Lymanu žádných skutečných zisků nedosáhli. Jde o rozdíl mezi jejich dosažením a schopností využít je k dalšímu postupu. Ve válce se neoceňuje to, kam se podařilo donést vlajku, ale jak na takový postup dokážou navázat ostatní jednotky. Vlajka v obci ještě neznamená kontrolu U Lymanu se opakoval…