Rusové zoufale touží po pozornosti USA. Ameriku však už jako partner nezajímají
Publikováno: 8.5.2023
NÁZOR / Staré pořekadlo říká, že nejhorší není nenávist, ale lhostejnost. Podíváme-li se na současnou politickou scénu, je typickým příkladem této věty vztah USA a Ruska. Rusové se totiž marně domáhají jakékoliv pozornosti ze strany Spojených států. A chovají se jako malé dítě, které chce být za každou cenu v centru dění. K tomu, abychom pochopili, proč dnes lidé, jako jsou Medveděv, Volodin, Simonjanová, Zacharovová a mnoho dalších ruských propagandistů, osočují Washington a považují jej za svého nepřítele ve válce, kterou Putin rozpoutal na Ukrajině, se musíme vrátit do minulosti. Po druhé světové válce, ve které Stalin porazil díky obří vojenské pomoci ze Spojených států svého někdejšího spojence Hitlera, se ze Sovětského svazu stala světová velmoc, jež si brousila zuby nejen na okolní státy, ale na celou Evropu, když už ne přímo na světovládu. Tomu dokázala zabránit hrozba jaderných zbraní, jimiž disponovaly pouze USA. Ovšem poté, co ruští vědci sestavili rovněž jadernou bombu, vznikla jakási rovnováha. Dva velké státy, byť ne stejně hospodářsky vyspělé, měly k dispozici zbraně schopné zničit celý svět. A Rusové se tak cítili partnery Američanů, s nimiž diskutovali o ostatních zemích, rozdělovali si sféry vlivu a poměřovali se v mnoha odvětvích, včetně takových marginálií, jako je počet zlatých medailí ve sportu. Přišly tak chvilky, kdy Rusové s Američany soutěžili o dobytí vesmíru. Zpočátku měli Rusové navrch, vyslali první družici, prvního člověka, ale postupně jim začal docházet dech a na Měsíc se nepodívali, družice mimo sluneční soustavu nedokázali vyslat, americký raketoplán nezvládli okopírovat tak, aby skutečně létal, a jejich význam začal pomalu klesat.