S bezpečností jsme zaspali. Dodávky ropy ale máme pod kontrolou, říká šéf ropovodů

#Ekonomika

Publikováno: 26.7.2022

Zvládne to Česko bez ruské ropy? Na rozdíl od zemního plynu se Rusko podílí na tuzemských dodávkách "jen" asi padesáti procenty.

V porovnání se zemním plynem ta situace určitě není tak náročná. Jednak z hlediska cest, kudy mohou dodávky putovat - strategicky byla strašně důležitá výstavba ropovodu IKL v 90. letech. Ovládáme i většinu jeho trasy - Mero stoprocentně vlastní část ropovodu, který je v Česku, a skrze svou dceřinou společnost (Mero Germany AG - pozn. red.) i část na německém území a celé předávací tankoviště.

K tomu se v roce 2012 podařil i majetkový vstup do ropovodu TAL, díky kterému má Mero zastoupení v jeho vrcholových orgánech. To se nyní jeví jako naprosto klíčové. Sice vlastníme "jen" pět procent, ale v podstatě máme plnohodnotná akcionářská práva. Bez toho by se asi velice těžko prosadila třeba intenzifikace (zvýšení kapacity - pozn. red.).

V tuto chvíli tedy umíme ovlivňovat trasu dodávek, což u plynu tak není. Žádný státní subjekt nevlastní plynovody na českém území. Dalším faktem je, že ropa se dá snadněji dovézt loděmi a tankery do evropských přístavů, infrastruktura je na to zvyklá a nastavená. U plynu tomu tak není, tam se teď snaží budovat terminály, pronajímat lodě… Ale není to běžné, v tom je situace mezi ropou a plynem také velmi rozdílná.

Ropovod IKL se tehdy v těch 90. letech stavěl právě s cílem, aby se snížila závislost na Rusku?

Určitě. Byla to i jedna z podmínek pro privatizaci. Když se tehdy zamýšlelo privatizovat petrochemický průmysl, tak aby byl možný vstup zahraničních západních investorů, byla tam podmínka nezávislého zásobování na Rusku.

Bavorsko minulý týden schválilo navýšení kapacity ropovodu TAL o 17 procent. Kdyby se vyjednávala ještě další kapacita, bude to financovat Mero?

Jednáme o tom. I se společností Orlen Unipetrol, protože růst kapacity je strategický jak pro Česko, tak i pro podnikání a fungování rafinerií skupiny Orlen Unipetrol. Je to v zájmu obou stran.

My jsme si nyní i za politické podpory otevřeli dveře u ostatních akcionářů TAL, kteří se o navýšení kapacity původně vůbec nechtěli bavit. Dále jsme nastartovali kroky, aby se detailně prověřily konkrétní podmínky, za jakých lze kapacitu zvýšit. Teď vedeme jednání s TAL a začínáme je vést i se skupinou Orlen Unipetrol o tom, jak by na navýšení mohly participovat. Samozřejmě jednáme i o tom, že bychom se zapojili finančně.

Bavorské úřady schválily navýšení kapacity minulý čtvrtek s platností už od dalšího dne. Z technického hlediska tedy bylo možné zvýšit tok ropy hned?

Představte si to tak, že vlastníte automobil, u kterého ale máte povolení, že s ním můžete jezdit jen na 140 kilometrů. Ve skutečnosti ale motor bez problémů dokáže jet třeba stosedmdesátkou.

Provozovatelé TAL nyní dostali povolení už na sedm až osm milionů tun ropy, což je maximum, které ropovod zvládne. Zatím ale nedokončili technická opatření, která by umožnila jet na tohle maximum. Když tedy zůstaneme u toho srovnání s autem, tak už nyní mohou o něco zrychlit a místo stočtyřicítky jet stošedesátkou, a až se dokončí i další technická opatření, tak budou moct jet třeba i na těch 180 kilometrů. Zatím dokážou zvýšit přepravu průměrně o zhruba jeden až dva miliony tun ročně.

V Německu trvalo schválit navýšení kapacity dva roky, nešlo jen o nějaké razítko. Kolegové z TAL na tom odvedli kus práce. Museli doložit, že na to mají nastavené řídicí systémy, že je to bezpečné, že když bude vyšší průtok nebo nějaké vyšší tlaky, nebude to mít negativní vliv třeba na pevnost ropovodu a tak dále. Zkrátka byla třeba různá expertní stanoviska, regulace v Německu je asi nejpřísnější v Evropě.

Kvůli nynější situaci se to pak celé urychlilo, tlačilo se na to i politicky. Ale není to o tom, že by jednání začala v březnu a v červenci bylo povolení. Šlo o poměrně složitý a zdlouhavý proces.

Dokáže ale "neruskou" lehkou ropu, která do Česka přivádí ropovod IKL, zpracovat rafinerie v Litvínově, která se na rozdíl od té v Kralupech specializuje hlavně na tu z Ruska?

Tento dotaz bych radši směřoval přímo na rafinerii. Nicméně v litvínovské rafinerii v minulosti zkoušeli do ruské suroviny přidávat asi čtvrtinu nebo pětinu jiné ropy a také zpracovávat různé alternativy. V tom tedy možná mají trochu výhodu a jsou napřed oproti rafineriím v Maďarsku nebo na Slovensku. Půjde zkrátka o to najít nějakou substituci, aby se jednalo o těžší ropu podobného složení. Technicky se s tím dokážou vypořádat.

A pro Mero by z technického a provozního hlediska nebylo náročné, kdyby sem už ruská ropa vůbec netekla?

My jsme na to zvyklí. I tady máme výhodu oproti Slovensku nebo Maďarsku, protože máme ropovod IKL, kde jsme během roku běžně přepravovali čtyři pět šest různých druhů ropy v různých dávkách. Museli jsme dohromady míchat třeba dva tři druhy ropy nebo je oddělovat, takže my tohle umíme.

Na druhou stranu u ruské ropy je výhoda, že skladovací prostor využijete nejvíce, protože ropu můžete dávat na sebe. Kdežto když pak budeme odebírat třeba čtyři druhy té takzvaně sladké ropy, která má nízký obsah síry, tak je nemůžeme dát do jedné nádrže. Obnášelo by to tedy vyšší nároky na logistiku včetně stavby další nádrže, abychom měli více prostoru a mohli jsme odděleně držet více druhů. Je to pro nás tedy složitější a náročnější, ale víme, že to dokážeme.

A ruská a "neruská" ropa mají stejné využití, jen se liší složením?

Ty ropy se mohou malinko kvalitativně lišit, mohou mít třeba rozdílný obsah kovů, což má dopad třeba na životnost katalyzátorů. To jsou pak už technologické věci, kterým budou muset rafinerie přizpůsobit své procesy zpracování.

Vy se v případě toho, kolik ropy tady musíte skladovat, řídíte pokyny Správy státních hmotných rezerv?

Množství je dané evropskou legislativou. V našem případě za to zodpovídá právě Správa státních hmotných rezerv, která je naším zákazníkem. Ona nám říká, o jaké množství a o jakou ropu má jít a my jí tuto službu zajišťujeme. Staráme se o to, abychom ropu bezpečně uskladňovali a přepravovali. Odebíráme z ní vzorky, zodpovídáme za kvalitu a tak dále.

Fungujete pouze jako přepravce a samotný nákup té ropy nevyjednáváte?

Ano, představte si to jako logistiku, třeba jako železniční nebo kamionovou dopravu. My zajišťujeme přepravu a také věci s tím spojené, protože, jak říkám, s ropou bývá plánování složité.

Obzvláště třeba v případě TAL, kde figuruje devět přepravců, do toho jsou tam nějaké dlouhodobé nominace a celý systém je propojen. Když se tedy vyskytne problém, má to dopad na celý řetězec. Může se třeba zpozdit loď, přijít bouřka a vypadnout napětí. Na TAL se takhle například sesunula lavina, čtyři dny nefungovala elektřina a čerpání se zastavilo. V takovou chvíli do toho musíme vstoupit a vybalancovat to tak, aby rafinerie stále měly suroviny dostatek. 

Je pro Česko dobře, že si u sankcí, které Evropská unie uvalila na ruskou ropu, vyjednalo výjimku? Spolu s Maďarskem a Slovenskem může nadále přijímat dodávky z jižní větve ropovodu Družba a do konce roku 2023 také nakupovat produkty z ruské ropy.

Určitě je úspěch, že se výjimka podařila dojednat. Právě proto, abychom měli prostor na navýšení kapacity v TAL.

Když se o výjimkách vyjednávalo, tak jsme k tomu i my předkládali různé podklady. Vysvětlovali jsme, že to není tak, že Česko má jenom padesátiprocentní problém, protože bere z Ruska pouze padesát procent tuzemské spotřeby ropy. Mimo to totiž dováží ještě ropné produkty a že potřebuje dovézt třeba ještě třicet procent motorové nafty. Například pro trh s pohonnými hmotami by to tedy znamenalo větší než jen padesátiprocentní problém.

Výjimku dostaly i Maďarsko a Slovensko, které také mohou z Družby dál brát ropu. Jak zásadní je to pro ně? Maďarsko sankce na ropu nejprve blokovalo a mluví se o blízkých vztazích tamního premiéra Viktora Orbána s Moskvou.

Politicky bych o tom nerad spekuloval. Z technického hlediska je fakt, že tyto státy neberou přes ropovod Adria nějaké velké množství, Slovensko vůbec a Maďarsko částečně. Nějaký čas ale určitě potřebovaly na to, aby možnosti tohoto ropovodu víc prověřily. Jestli celé dva roky nebo méně, to bych spekuloval a to nechci.

Česko by ropovod Adria, který vede z Chorvatsko přes Maďarsko na Slovensko, také mohlo v budoucnu využívat?

Česko by přes tento ropovod mohlo surovinu brát. Samozřejmě až se vše ozkouší a tak dále. Kdyby z nějakého důvodu přestala přicházet ropa na Slovensko, ale pořád tekla do Maďarska skrz ropovod Adria, tak v tuto chvíli je na tomto ropovodu na maďarské hranici poměrně velká kapacita, zhruba jedenáct milionů tun. Pokud by tedy Maďarsko bylo zásobované, tak by tam pro Česko určitě byla nějaká kapacita, kterou by mohlo využít v kombinaci s TAL. 

Hodláte investovat do oprav nebo modernizace ropovodu Družba na českém území, nebo jste kvůli nynější situaci plány pozměnili?

Na situaci jsme museli zareagovat. V rámci krizového řízení jsme v tomto směru zrevidovali naše plány na letošní rok i ty střednědobé. Některé projekty související s Družbou jsme zatím pozastavili, abychom zbytečně nevykrádali prostředky. Uvidíme později, až se ukáže, jak to s Družbou dopadne.

Nemělo se Česko i další evropské státy odtrhnout od ruské ropy dřív než až nyní, kdy je situace tak napjatá?

Týká se to hlavně plynu, u té ropy to není tak dramatické. Měli, mohli… to se teď zpětně snadno říká. Ale podívejte se třeba na závislost na Číně z hlediska zelených energií - výroba baterií, fotovoltaické komponenty a tak dále.

Ze strategického hlediska byla bezpečnost podceněna, převážily ekonomické zájmy a Rusko se nejspíš v posledních letech jevilo jako důvěryhodný partner, ale ukázalo se, že to tak není.