S dědou komunistou na Kubě aneb Pelíšky zabalené v palmovém listu

<p><img width="640" height="360" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/06/image00025.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/06/image00025.jpg 640w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/06/image00025-300x169.jpg 300w" sizes="(max-width: 640px) 100vw, 640px" /></p><p class="p3">Je to v podstatě cestopis, ale zároveň i knížka, kterou Michaela Janečková doslova napumpovala gagy a situačním humorem. Navíc jsou Třešně v rumu napsány místy hodně hovorovým jazykem, takže můžete při čtení nabýt dojmu, že vám právě kamarádka popisuje vtipné příhody, které zažila se svým komunistickým dědečkem. A se sklenkou rumu v ruce k tomu…</p> <p class="p3">Kde se vzal nápad jet na Kubu a ještě k tomu s dědečkem? Byla to shoda několika událostí. Naše úžasná babi bohužel prohrála boj s rakovinou prsu a na dědovi bylo vidět, že by potřeboval nějakou vzpruhu. A protože děda jde do všeho po hlavě a je to duší dobrodruh, což je jedna z věcí, co na něm obdivuju, naplánovat nějakou výpravu se přímo nabízelo. Tady je asi ale potřeba zmínit to zásadní – že se náš pohled na svět liší jak noc a den. Děda je zatvrzelý komunista, a já… no, já ne. Dělí nás čtyři dekády, ale hlavně propast, řekněme, ideologická. Já jsem ročník 88, vyrostla jsem ve svobodě, jsem takové Havlovo dítě. A teď dělám ve zpravodajství, fakta a jejich ověřování mě živí. Soužití s vášnivým čtenářem Aeronetu nebo Parlamentních listů tak přináší nelehké výzvy. No a vlastně logicky, jako každý zapálený botanik touží spatřit prales, tak děda už dlouho zasněně mluvil o hrdinném ostrově, který „se vzepřel bezpáteřním zločincům z USA“ – o Kubě. Tak jsem mu navrhla, že s ním pojedu.</p> <p class="p5"> Protože vím, že jste dopředu dědečkovi o vydání knížky nic neřekla, jak se tvářil, když jste mu ji přinesla? Dokázal ji přečíst? To je trpké místo celé té story. Co si budeme povídat, napsat knížku, kde jako předloha pro hlavní postavu posloužil váš blízký, a neříct mu to dopředu, není ideální. Stejně tak ale nejsou perfektní naše vztahy, bohužel jsem věděla, že jakmile bych jen naznačila, o co se pokouším, děda by se mi v tom pokusil zabránit, což by se mu pravděpodobně povedlo. Zvažovala jsem to hodně, ale nakonec jsem si vzpomněla na babičku, jakou musela mít kolikrát trpělivost, a taky na všechny dědovy vrtochy a výstupy, kterými roky „oblažuje“ celou rodinu, a nakonec jsem se rozhodla pro tenhle malý knižní rýpanec, aby mu to všechno prostě neprošlo tak snadno. Přes všechny naše rozdíly a jeho...</p>